Šestasedmdesát procent lidí důvěřuje podle CVVM armádě a o šest procent méně policii. To méně může znamenat i míru sympatie. Inu, voják vám pokutu nedá. Škoda, že mezi vybrané instituce nespadla vláda (máme vládu, sice soukromou a bez důvěry, nicméně zvenčí jako vláda vypadá) a parlament (poslaneckou sněmovnu máme sice rozpuštěnou a vypuštěnou, nicméně anketa si nekladla zřejmě za cíl postihnout aktuální stav).

Policie na tom byla na začátku éry obnovené demokracie relativně lépe. Samozřejmě, její pověst byla zatížena hnusným represivním aparátem StB, nicméně měla pořád za sebou reálně odvedenou práci v oblasti dopravy a kriminalistiky. Měla v tomto ohledu na co navázat a její problémy byly spíš rázu personálního.

Zato armáda byla v katastrofálním stavu. Po sovětské invazi se z ní vytratily poslední zbytky odbornosti a stal se z ní moloch připravený k obětování v prvosledových bojích. V podstatě v zázračně krátké době se z ní podařilo vybudovat profesionální těleso schopné plnit úkoly v zahraničí v mezinárodní kooperaci a efektivně pomáhat v případě nutnosti i doma. Pošetilé jsou úvahy, zdali by dokázala ubránit vlast proti útoku zvenčí. Je postavena tak, že se s útokem zvenčí nepočítá v tom smyslu, že by mu musela čelit sama. To je princip kolektivní bezpečnosti.

Nebylo snadné přebudovat jak policii, tak armádu. Jsou to živoucí organismy a pojem "stará struktura" není nic abstraktního. I kdyby pro přestavbu organismu existoval geniální koncept, narazí na odpor lidí spjatých se zavedeným pořádkem - a ti dovedou bojovat podivuhodně účinnou partyzánskou válku. Ostatně, ta přeměna policie a armády zdaleka není dokonána. Nicméně výsledky jsou vidět.

Škoda, že z přehledu vypadl parlament a vláda... Tam se o zvýšení efektivity a získání důvěry nikdo ani nepokusil. Zvenčí to vypadá tak, že kromě vzájemně provázaných partyzánů nikdo jiný v těchto institucích nesedí.