1.5.2024 | Svátek práce


Důležitý Klausův text

6.7.2010

"Dnešní Evropané nemají zájem o kapitalismus a tržní ekonomiku a nechápou, že jejich chování podrývá právě ty instituce, které byly předpokladem jejich minulých úspěchů," říká. Další významná teze: "Evropané v současnosti preferují volný čas před pracovním výkonem, spokojenost s již jednou dosaženým před přijímáním rizika, státní paternalismus před působením trhu, kolektivismus (skupinové nároky) před individualismem." Předvídá dlouhodobý pokles, přičemž podle jeho názoru je na tom o něco lépe - ale ne o moc - Amerika, kdežto rozvoj čeká zejména asijské mocnosti. Vše, o čem píše, se shoduje se zkušeností. Jakmile čeští zaměstnanci firmy Hyundai v době ostré ekonomické krize stávkují proti tomu, že mají pracovat v placených přesčasech, jelikož jejich firma získala nebývale výhodné zakázky, pak ano, pak je třeba lámat hůl. Velmi trefná je i formulace, že "ekonomický růst a rozvoj je daleko více spojen s racionálně fungujícími ekonomickými (a politickými) institucemi a s je obklopujícím kulturním a civilizačním prostředím než s onou vybaveností zdroji." Ilustrací této teze je většina afrických zemí, kde zlodějské a gangsterské tlupy ovládly státní aparát a utápějí tento - na zdroje bohatý - kontinent do bídy.

Nicméně zde vidím prostor k polemice. Evropské nadnárodní instituce jsou rázu politického a ekonomického a jejich chod není předurčen nějakými božstvy. Je to dílo lidí a jsou takové, jaké si je lidé udělali. Zdá se tedy žádoucí a rozumné v rámci těchto institucí vystupovat tak, aby fungovaly racionálně a ve smyslu pozitivním. Klausův osobní euroskepticismus nebyl nikdy - přinejmenším navenek - stoprocentně destruktivní, nicméně postoje jeho vykladačů destruktivní byly a jsou a tím se i myšlenky v projevu vyjádřené odsouvají kamsi do oblasti kuriozit. Takže například Klausem vysmívaný "Vysegrad" může významně přispět k podpoře racionalizace evropských institucí. Jenže ono je to asi tak - ve fotbalu můžete vyhrát, jen když budete hrát fotbal podle fotbalových pravidel. Jakmile prohlásíte, že je nutno ho hrát na kulatém hřišti s menším míčem v sedmi lidech, pošlou vás do háje - i kdybyste měli nakrásně pravdu. Mám za to, že Klausovy teze jsou velmi správné a alarmující a že by mohly působit v pozitivním směru, jakmile by se staly součástí standardního politického diskursu a nikoli aby byly marginální kuriozitou. A standardní postup, to je přece to, co Klaus hlásá už dvacet let (a bohužel dvacet let přestupuje, ale to je jiná historie).