Jakpak asi budou reagovat němečtí občané na televizní záběry rozhněvaných Athéňanů, demonstrujících proti jejich kancléřce Angele Merkelové! Prostoduchá reakce je jednoznačné: my do nich cpeme prachy a oni nám házejí na kancléřku kamení.

Ve skutečnosti je to nekonečně složitější. Řek, který přišel o velkou část výdělku a jedinou perspektivu před sebou vidí vyhazov z práce bez naděje na získání nové, nemá pocit, že si žil nad poměry a že zavinil nějaký dluh. Ta řecká rozmařilost se odehrává v makroekonomických sférách, kdežto v rovině běžného života si nikdo rozmařilost nepřipouští.

Stačí se o tom přesvědčit sebezpytem. Kdo z nás má pocit, že dostává víc peněz, než si zaslouží? Přitom je naprosto nejasné, co si kdo zaslouží a jaká je cena jeho práce. Hrozí nám devítiporocentní nezaměstnanost, a přitom na stavbách neslyšíte české slovo. Copak má občan ve frontě v úřadu práce pocit, že žádá nemožnosti?

Na politické napětí to ovšem stačí. Tím spíš, když německá média popichují proti nenažraným Řekům a řecká média dělají z Němců nacisty. Je to dráždění hada bosou nohou, vyvolávání duchů, kteří mohou udělat hodně zla. Jako to ostatně dělali v minulosti, Němci i Řekové o tom vědí svoje.