Po dlouhé debatě sněmovna zamítla žádost vlády o prodloužení nouzového stavu. Co se bude dít dál, je ve hvězdách. Vláda přestala mít volné ruce v rozhodování a akvizicích. Nové kompetence dolehnou na kraje a význam hejtmanů stoupne. Jestliže občan až dosud nevěděl, co má být a co bude, teď už to neví tuplem. Čekají nás turbulence a koncem měsíce uvidíme výsledek. Když se viru uvolní stavidla, projeví se to za čtrnáct a více dní.

Debata kolem prodloužení-neprodloužení nouzového stavu nebyla ničím jiným než mlácením už vymlácené slámy. Jistou napínavost dodalo tomuto nepoutavému divadlu postupné prohlášení všech opozičních stran, že tentokrát vládu nepodrží. Jinak je to historie stará, stará. Nouzový stav, tento právní podklad systému restrikcí, nedovedl zemi k ničemu jinému než k bídnému postavení na úplném spodku žebříčku úspěšnosti, a to v celosvětovém měřítku. To je jeden setsakra závažný důvod k nespokojenosti s vládou Andreje Babiše.

Návštěvník - ani by nemusel být z Marsu, stačila by mnohem bližší lokalita - by se mohl zeptat: a proč tedy, u všech rohatých, nepošlete vládu k rohatým, proč jí nevyhlásíte nedůvěru a nenahradíte ji vládou jinou?

Tenhle rejpal by musel být poučen, že to u nás nejde. Je stoprocentně jisté, že prezident republiky by vládu podržel. Jistěže si lze představit zábavnou variantu, že by na hru přistoupil a sestavením vlády by pověřil třebas zrovna Petra Fialu. Ten by se pak ocitl v prekérní situaci, protože by musel přijít s alternativou a tu nikdo nenabízí.

Což neznamená, že tu není prostor, kam se posunout.

Především má opozice pravdu, že nelze žít od jednoho hlasování o nouzovém stavu k druhému. Tohle opravdu není ani požár, ani povodeň. Je to koronavirová rána, analogie je skutečně ve století sedmnáctém a pak dále dozadu a tyhle rány trvaly typicky tři roky. Je třeba sestavit zákonný rámec a na něm se musí shodnout koalice s opozicí, jinak to nepůjde. Věc je komplikovaná tím, že Pavel Rychetský a jeho druzi sestřelili volební zákon v mimořádně nevhodný čas a opozice teď kouká, jak seštrikovat nový, aby jí padl co nejlépe k tělu, když už jsou volby na krku.

Další prostor je v oblasti restrikcí. Děti mimo školy, to opravdu není udržitelné z mnoha důvodů. Uvolnění v tomto smyslu souvisí se samotestováním. Je nepochopitelné, že se úsilí neubírá právě tímto směrem. Technologie existují. Jsou testy, jak sám sebe prověřit. Mohl by to být silný nástroj v rukou odpovědných občanů – a divili bychom se, jak velké procento odpovědných občanů je.

Zajímavý návrh se týká ochrany ohrožené skupiny: v zemi je dost vakcíny na očkování jednou dávkou – starých a nemocných lidí. Vedlo by to k dramatickému uvolnění tlaku na nemocnice – a to je, oč tu běží od samého začátku: vyhnout se zhroucení zdravotního systému.

Prodloužení o čtrnáct dní by mohlo otevřít cestu k těmto – a jistě i dalším – posunům.

Otázka je, proč se to nesunulo dřív, a to je skutečně otázka na Andreje Babiše. Čtrnáct dní ale vláda nedostala a co udělá v nejbližších hodinách a dnech, nejspíš neví ani ona sama.