Dodatek je na konci, jistě tušíte, že v souvislosti s explozí palestinského terorismu.

Premiér Petr Fiala se zúčastnil neformálního unijního summitu v Granadě. Jednalo se tam o rozšíření EU a také o migraci. V souvislosti s rozšířením se projednávala otázka rozhodovacího procesu v EU. Čtyři největší státy podporují návrh, aby se také o zahraničních a bezpečnostních otázkách rozhodovalo kvalifikovanou většinou – jak to na vlastní pst a na vlastní triko podpořil i prezident Petr Pavel. Připomeňme, že kvalifikovanou většinu tvoří skupina aspoň 15 zemí s 65 procenty obyvatelstva: vykutálený nápad, protože Francii a Německu stačí se spojit s jedním dalším státem střední velikosti, aby přehlasovaly všechny ostatní země Unie. Je tedy dobře, že premiér se od Pavlova postoje distancoval a také v souvislosti se summitem prohlásil, že Česká republika nepovažuje za dobré, aby se téma rozšiřování spojovalo se změnou rozhodovacích procesů. Zasloužilo by si to ostřejší formulaci, ale aspoň že tak. I když, jak víme, to nic závazného neznamená. Andrej Babiš taky coby premiér schválil Zelený úděl a dnes proti němu sočí a ministr vnitra Vít Rakušan přistoupil na přejmenované kvóty migrantů. Jakmile naši papaláši zmizí v trupu letadla, nelze jim vůbec nic věřit, ať si před odletem v ruzyňském salónku vykládali novinářům co chtěli.

Pokud jde o migraci, v Evropě přituhuje. Švédové nasazují armádu do ulic a Itálie prosí Německo, ať tu invazi přestane financovat. Racionální recept by se dal najít, ale naráží na emoční bariéru. Angelu Merkel přiměla k wilkomenn politik vize filmových záběrů masakrů na hranicích, pokud by se nasadila policie a vojsko. Její obava byla oprávněná: Poláci nasadili silové složky na opevněnou hranici proti očividné politicky motivované agresi ze strany Lukašenkova režimu, proti „bombardování lidmi‟, a ejhle, už je tu citlivá duše paní režisérky Hollandové a svět se dojímá nad osudy běženců. Tedy lidí, které Lukašenko naverboval, nasadil do letadel, přivezl do své země a autobusy navezl do bělověžských lesů k hranici.

Ano, toto je dilema migrační politiky. Jedno dilema.

Je tu ale i druhé, o kterém se zatím nemluví.

Lída Rakušanová měla nedávno v Českém rozhlase úvahu o tom, že Německo má málo pracovních sil a potřebovalo by čtyři sta tisíc pracovníků ročně, aby díry v pracovním trhu zacelilo. Číselně to jistě sedí, ostatně to známe od nás taky – a je chyba, že naše ne-akční vlády bez ohledu na stranickou příslušnost nejsou s uvolněním pracovního trhu schopné a ochotné cokoli udělat. V čem je ale háček?

Nejde jen o to, zda se na Lampeduse vyloďují pracanti chtiví přiložit ruce k dílu. Ale dejme tomu, že to je opravdu pracovní síla, schopná rekvalifikace a nasazení do moderního průmyslu k digitálně řízeným strojům. Kdyby ale to tak bylo a došlo na recept Lídy Rakušanové, nechybělo by těch čtyři sta tisíc pracantů v rozvojových zemích? Čtyři sta krát počet dalších zemí Evropy krát počty let? To už by byly milióny.

Nepotřebuji mít křišťálovou kouli, abych viděl budoucnost:

Nastane doba, kdy předáci „globálního Jihu‟ budou z tribun VS OSN řečnit o tom, že Evropané v době kolonialismu vykradli přírodní bohatství a v jednadvacátém století nastolili mnohem horší neokolonialismus a ukradli to nejcennější: pracovité, schopné produktivní lidi.

Ostatně, ono se to doslova děje, a nejde jen o globální jih – z Rumunska odešla už pětina obyvatel produktivního věku… V Africe se po pracantech na Lampeduse zatím nikdo neshání, ale co není, určitě bude. Možná dřív než se nadějeme.

Dodatek
Palestinské teroristické organizace s Hamásem v čele rozpoutaly na území Izraele doposud nevídanou vlnu násilí. Kde vidím souvislost s tématem úvodníku, tedy s rozhodovacími procesy v Evropské unie, když prezident Pavel prosazuje zrušení veta a exponent Fialovy vlády Rakušan se připojil k přejmenovanému systému uprchlických kvót?

Evropská unie jako politický celek dlouhodobě podporuje tzv. Palestinskou autonomii a tváří se, že netuší, kam její peníze jdou: na zbrojení, na podvratnou činnost, ale také na indoktrinaci dětí ve školách. Je to proto, že významné státy Evropy, zvláště pak Francie, Německo, ale také Švédsko, mají už tak vysoký podíl islám vyznávajícího obyvatelstva - převážně antisemitsky zaměřeného - že mu podřizují kurz své zahraniční politiky. Česko patří k zemím, které nesdílejí palestinskou základní tezi, že mají Židé být zahnáni do moře. Jeden z důvodů našeho postoje je ten, že mužské jméno Muhamed není nejčastěji používané pro novorozené chlapečky u nás...

Na evropskou reakci na palestinské řádění jsem upřímně zvědav a jistě se promítne do veřejné debaty před nadcházejícími volbami do evropského parlamentu.