Malá zmínka v projevu prezidenta Zemana rozdmychala v hasnoucích kamnech veřejných událostí diskusi: jak je to s vnitroministerským dozorováním internetu. Prezident Zeman totiž zmínil ministerstvo vnitra, které se podle něho stává novodobým Koniášem svou snahou bojovat proti nesmyslům šířeným po internetu.

Můj přítel Dan Dočekal správně doporučil prezidentovi, aby i on sám přispěl ke zlepšení situace tím, že by poskytoval pouze podložené informace, a nebyl tak ani on, ani jeho Ovčáček hlásnou troubou dezinformačních webů. V živé paměti je osočení amerického velvyslance Shapira, že bojkotoval slavnost na počest výročí vzniku republiky, to je dobrá ilustrace Dočekalových slov.

Prezidentovu reakci na vznik Centra proti terorismu lze snadno pochopit. Krom jiného by měl nový útvar čelit hybridním hrozbám a právě v tomto oboru je Rusko mistr nad mistry. Země, která neumí nabídnout světu jiný výrobek než samopal, chlast a surovou ropu, je skvělým producentem dezinformace a lží. Odhalování dezinformačních kampaní se u nás zabývá několik skupin, mimo jiné i Evropské hodnoty, které vám po registraci budou posílat oponenturu žvástů ruské propagandy. Prezidentu Zemanovi je pochopitelně proti mysli, že se někdo snaží proti ruské propagandě bojovat, vždyť on sám je její prodlouženou rukou a vychází jí servilně vstříc, kdykoli je třeba. Takto chápejme i tento jeho výpad. Nicméně je dobře, že na tento aspekt činnosti chystaného odboru ministerstva vnitra připoutal pozornost.

Souvisí to s rolí státu. Co to je, a dobře si klást takovou otázku na sklonku roku – i toho letošního, mimořádně úspěšného. Stát má upravit podmínky pro svobodnou činnost svých občanů, aby mohli vykonávat své činnosti pod vnější ochranou armády a spojenců, v rámci průhledného a vykonavatelného a respektovaného práva, a má se postarat o základy vzdělanosti, tedy o školství, o veřejné stavby, zvláště pak infrastrukturní, dopravní, a o služby sociální – tedy o úkoly přesahující možnosti schopnosti soukromého sektoru.

Může samozřejmě přispět i k lepšímu informování veřejnosti – především tím, že zlepší přístup k informacím doposud skrývaným a mlženým.

Otázka, kdo má čelit proruské propagandě, je zcela legitimní. Tahle propaganda má chytlavou chuť zakázaného ovoce a není divu, že mnoho lidí se chytá i nesmyslů a lží, které odporují „mainstreamovým médiím“. Každý druhý aktivistický web staví na tezi, že píše něco, co se „v mainstreamu“ nedozvíte. Situace je o to složitější, že ne vše, co Rusko dělá a říká, je automaticky špatně. Nadávali mi do nacistů také proto, že jsem nebyl ochoten uvěřit, že syrská umírněná opozice je záruka míru, stability a demokracie v Sýrii, kde toto okamžitě nastane, jakmile bude odstraněn teroristický Asádův režim. Kdo ale má pravdu? I sama otázka nějak formulovaná a předložená k úsudku je manipulační.

Takže suma sumárum: Zemanovo osočení vnitra z koniášovství je trapná snaha opětně se zalíbit ruským sponsorům (to je doložitelné, vliv Lukoilu) a pravděpodobně i řídícím agentům (to vyplývá z analýzy činnosti). Nicméně je třeba nabádat k lékárnicky vážené opatrnosti stran ovlivňování veřejného mínění ze strany státu. Záleží na formě. Na své pondělní tiskovce se ministr Chovanec vrátil vrátil k hodně diskutovanému incidentu kolem střetu dvou extremistických skupin v Thunovské ulici. Jeho sdělení působí věrohodně, ale přišlo pozdě. Zvláště pak BIS by v tomto směru mohla fungovat ofenzivněji. To se od ní i dalo čekat, avšak na zdroj rozumů od lidí ministra Chovance je asi zvědav málokdo.