Zkuste někdy uvažovat, kolik vynálezů, vědeckých objevů a průlomových myšlenek vzniklo díky nekonformistům. Kolik dnes uznávaných osobností se postavilo proti názoru většiny. Od Giordana Bruna, jehož upálili, po Alfreda Wegenera, jemuž se za teorii kontinentálního driftu vysmáli. Platí to i v politice? Mají se strany nekonformistů zbavovat, nebo je brát jako součást rozmanitosti?

Vedení Pirátů se chce zbavit Jany Michailidu, neboť se účastnila akce Dny antikapitalismu. Němečtí Zelení vyštípali Borise Palmera, úspěšného primátora Tübingenu, neboť odmítá politickou korektnost. Jsou to dvě ukázky téhož. Jak strana, ustavená z party nekonformistů, časem propadá vlastní konformitě. „Mladí revolucionáři, staří hofráti,“ řekl by Goethe.

Co se týče pirátky Jany Michailidu, už dříve se hlásila ke komunismu (“původnímu, demokratickému,“ říkala). Pro puritány je to jistě zločin, ale z hlediska nekonformity je zásadnější něco jiného. Nekonformisté ve vědě, politice, umění i životě často působí jako exoti. Třeba takoví, kteří se zhlížejí v antikapitalismu. Ale…

Kdo ohrožuje kapitalismus víc? Exoti jako Jana Michailidu, kteří vyrážejí na akce typu Dnů antikapitalismu? Nebo jevy, jako je bující dotační mentalita či taxonomie, jimiž za podpory politického mainstreamu prorůstá celá Evropská unie? Není to marginálie.

Na neblahé účinky dotační mentality upozornila zpráva NKÚ za rok 2022. Byrokracie je s to nařídit cokoliv: zakázat spalovací motory nebo topení plynem. S tím, že rychlá a plošná změna se automaticky zaplatí z dotací. Tudíž sílí závislost lidí na státu distribuujícím dotace.

Nepřipomíná to heslo „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“? Není právě toto – spolu s taxonomií EU, jež nehodnotí projekty podle ceny, ale podle zelenosti – největším popřením trhu a kapitalismu? Je-li většina v EU pro dotace a taxonomii, ať to tak je. Ale proč tomu ještě říkat kapitalismus? To by byl vrchol konformity.

Po dobu Astonovy dovolené přebíráme úvodníky z Lidových Novin se souhlasem redakce.