Je to taková revoluce po česku. Jmenuje se to Chcíp Pes a fígl je v tom, že se hospoda prohlásí za cosi jako agitační středisko. Není to hospoda, ale kancelář, veřejný prostor. Mírný protest v mezích zákona, hlavně, aby na nás policajti nemohli. 

Taky se u nás konají demonstrace. Žádné roušky, žádné rozestupy, jen shromáždění a projevy. Ty zdaleka nejsou ani fanatické, ani hloupé. Nosná idea je seriózní a zastávají ji mnozí odborníci – chránit ohrožené, ostatní nechat žít. Racionálně jsem schopen to zpracovat, uvnitř se to ve mně vzpírá. Zrovna včera jsem se dozvěděl, že na covid umřel můj kamarád Jarda Mostecký, spisovatel sci-fi stejně jako já. O dvacet let mladší. Měl nadváhu a cukrovku, prej. Dostal to podruhé. Byl ohrožená skupina? Jak ho chránit? Strčit do pytle? Dát do ústavu? V těch ústavech je té nákazy nejvíc, prej.

Jinde na to jdou jinak. Z Holandska zpráva, jak mladí zapálili testovací centrum na covid. V Kodani oběsili in effigie dánskou premiérku, pamatujete na náš skandál se šibenicemi na Václaváku? Tisíc protestujících vyrazilo do ulic proti diktatuře v Dánsku, v zemi, která je v EU na tom nejlíp s očkováním, protože si obstarala na vlastní pěst vakcínu, místo aby čekala dodávku od paní Ursuly von der Leyen, návrhářky uniforem pro těhotné tankistky.

Ta nenálada roste a zastavit hned tak nepůjde. Státy dělají, co mohou, ale nějak to nemá velký efekt: Izrael je premiant v očkování, ale na výsledcích to vidět není.

Nečekejte ode mne obecně platný recept. Už jsem se tu zmiňoval o svém osobním. Zachraň se, kdo můžeš. Zrovna včera nás zvali na soukromou párty do hospody, do salónku, že jako mrk mrk rodina. Tak na to se můžu leda vyignorovat. Zachraň se, kdo můžeš, a nedělej blbosti.

Ono to přejde.