Právě v mozku tohoto muže zrodil se očividně nesmyslný plán, že socdem nastrčí nejdříve pana Bureše (mohl to být pan Pivoňka nebo pan Novák nebo paní Jahodová-Mlsná, zkrátka kdokoli) a pak že nastoupí Miloš Zeman coby zachránce situace. Touhle šarádou byla část sociálních demokratů znechucena natolik, že raději volili protivníka, než aby si nasadili za krk takového "stratéga" v roli hlavy státu, takže zpráskaný stratég prchal z Hradu zadním vchodem, aby se vyhnul fotografům, jako to dělávají u soudu devianti odsouzení za zprznění sánské kozy.

Jenže tyhle doby jsou pryč. Sociální demokracie je nyní v rukou Jiřího Paroubka, který třímá otěže ještě pevněji v rukou, než druhdy Zeman, jenže má oproti němu tu výhodu, že je střízlivý i po čtrnácté hodině a nesnaží se vyvolat válečný konflikt ani s Rakouskem, ani s Německem, ani s jinými zeměmi, kolik jich na glóbusu najdete. Navíc se nerozpakuje kamarádit s komunisty a se soudruhem Filipem vymyslí nějakého pěkného rudého kandidáta, kterého pak ruku v ruce zvolí. Nemusí to být hned Grebeníček. Však on se nějaký najde, tihle pánové mají po ruce velký výběr.

Takže i o tom se rozhodne ve volbách příští rok. Pokud vyhrají ne-komunisté, tedy ODS a lidovci, pak toto nebezpečí bude rozhodně mnohem menší, pokud nějaké, než v případě opačném. Mdlé výkony Mirka Topolánka ale takovou perspektivu výzkum od výzkumu zužují, takže Klausova naděje na znovuzvolení je opravdu problematická.

A že Klausovi věří dvě třetiny obyvatelstva? Na takový detail, jako je mínění obyvatelstva, soudruzi nikdy nebrali velký ohled!