Čtyři ministerská křesla nejsou žádné vítězství firmy pana Bárty, protože tuto privilej neúměrnou volebnímu výsledku a absurdní ve srovnání s nulovou podporou veřejnosti si vyboxovala už v prvním kole tahanic hned po volbách. Že stáhnou ministra dopravy a nabídnou straníka, bylo jasné od začátku. Že nedostanou ministerstvo spravedlnosti a vnitra coby dvě plotýnky, na kterých by si Bárta pekl svoje palačinky, bylo také jasné. No a flek pro paní Peake byl zajištěný také hned od prvopočátku, přičemž paní Peake je, zdá se, jediný známý rozumný člověk z viditelné části firmy – s tou výhradou, zpochybňující její rozumnost, že má s Bártou a Johnem něco společného.

Do nejbližší další krize tedy bude trochu klidu, než zase Bárta s Johnem usoudí, že se musí dostat do novin.

Škrty v Řecku
Řecký parlament schválil úsporný program, který umožní Unii nasypat do řecké žumpy další peníze. Úspory odnesou především řadoví Řekové, je spočítáno, že jedna rodina přijde o příjem rovnající se našim sedmdesáti tisícům ročně. Má se ale věřit, že metodou škrtů se napraví celý pokřivený systém, kdy na jedné straně byli lidé upláceni drobnými výhodami a benefity, ale zároveň systém umožnil nekontrolované finanční machinace a daňové úniky? Dokud peníze plynuly, lidé si to nechali líbit, ale teď, když se jim sáhlo na peníze, budou chtít hlavy. Což je přání nakažlivé a nedělejme si iluze, že jsme proti nákaze imunní jenom proto, že nemáme euro jako měnu. A jsme zase u domácí politiky, kdy by mělo v této kritické situaci dojít k maximálnímu konsensu a místo něho jsme svědky a bohužel i oběti nekonečné osobní rvačky.