Po vzoru pohádkového krále zvolám, že odvolávám, co jsem odvolal. Ti, co tu věc vymysleli a schválili, moc dobře vědí, co se venku děje. Lidi bourají a pojišťovny platí. Tak to zařídíme, aby pojišťovny platily míň. Ivan Langer dokonce zamýšlel zvednout limit na 250 000 korun. To je cena velmi slušného ojetého auta. "Podle mě zvýšení limitu posílí obchodní vztah mezi pojišťovnou a klientem. Firma i řidič si pohlídají, aby se viník našel," pravil Ivan Langer. Jak, pohlídají? Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr a silniční piráti "nebudou řešit". Prostě z místa nehody odjedou a poškozenému zbudou oči pro pláč.

Skutečně tohle poslanci a senátoři chtěli? Spíš to chtěly pojišťovny. Obchodní vztah pojišťovny a klienta je velmi jednoduchý. Pojišťovna chce, aby jí klient platil peníze, ale nechce mu nic zaplatit, když dojde k tomu, čemu se hezky říká "pojistná událost". Jakmile k tomu má sebemenší důvod, odmítne "plnit". Naši zákonodárci teď přihráli pojišťovnám trumf navíc. A řeči o "obchodním vztahu" jsou jen rádobyliberální súra, která nemá oporu v praxi. Klient je s pojišťovnou v absolutně nerovnoprávném vztahu. Nový zákon ho ještě více znerovnoprávnil.