Je kupodivu, s jakým důmyslem či nesmyslem je možno masírovat veřejnost chtivou špatných zpráv: na Novinkách teď čtu, že jsem sledován, mám-li u sebe zapnutý mobil. 

Toť se ví, že jsem sledován. Kdybych nebyl sledován, nikdo by se mi nedovolal. Pokud se mi někdo chce dovolat na mobil, mobilní operátor, propojený s jinými mobilními operátory, musí vědět, kde jsem. Jinak, pokud byste chtěli volat Astona, by se musely aktivovat všechny BTS na celém světě v naději, že se Aston někde chytne, ve Zvoli, v Pelhřimově nebo v Kapském Městě. Naštěstí toho není třeba. Pokud budu v Kapském Městě, ve Watterfront, místní BTS zachytí signál mého mobilu, dá hlášku, že tam jsem v hospodě, a pokud zatoužíte po mém hlasu a budete znát mé číslo, můžete se bez obtíží se mnou spojit.

Je to samozřejmě ptákovina při sobotě, jedna pitomost na jednom webu. Bohužel to není ojedinělý jev, nějaký výstřelek. Ta mánie po strašení, po dramatizaci věcí jinak normálních, po vyvolání emocí, to je kostižer naší společnosti.

Copak se nedá napsat, chválabohu, že si můžeme zavolat mobilem, a musíme se uchýlit ke strašení?

Tak jednoduché to není, že jenom média jsou jako mrchožrouti živí ze zmaru. Mrchožrouti jsou líní a někdo jim musí potravu předhazovat. Jsou to chytráci, kteří línému a nevědomému hňupu redaktorovi podsunou špeka. Takže pan Vladimír Lazecký, odborník na kybernetickou bezpečnost, na Novinkách varuje, jak bychom byli v kýblu, kdyby se data od operátorů dala dohromady se zdravotní dokumentací, bankami a dalšími institucemi. A zrodil se ochránce veřejného blaha, vivat Lazecký! Jistě má pravdu. Ještě by mohl dodat, že kdyby se daly dohromady pokladny v samoobsluze s naší bankou a naší identitou a výsledky prodaly reklamní agentuře a finančnímu úřadu, byli bychom jako šváb na talíři.

Tohle si snad přečteme příště.