Okázalá parlamentní bitva skončila po jedenácté hodině večerní. Reformní balík je laděn do snesitelného maxima sociálně. Takové reformy měla navrhnout sociální demokracie, dokud byla u moci, jsou to reformy ohleduplné – a pokud by měly být ještě sociálnější, ztratily by smysl a devastace národního hospodářství by pokračovala.

Je přirozené, že si opozice počínala tak, jak si počínala, voliči ji k tomu delegovali a byla jim zavázána. Hlasováním samozřejmě nic neskončilo, kritická situace trvá a až v příštích volbách levice zvítězí, bude muset pokračovat v tom, proti čemu tak okázale bojovala v šestidenním parlamentním zápasu.

Mimoděk si musíme připomínat řeckou situaci, kdy v největší nouzi bylo nutno fakticky rozdělení zrušit a politici se shodli na jakési národní frontě. Tam už kočkování skončilo, protože se už dopracovali za okraj propasti a visí zaklesnuti prstíkem. My se zatím můžeme tvářit, že se nás to netýká. Nicméně, jedno poučení z "krizového vývoje" se zřetelně rýsuje – není u nás ještě tak moc zle, protože "sociální stát", tedy systém zkorumpování voliče, u nás ještě nedospěl tak daleko, ještě se benefity tak moc neodtrhly od výkonu.

Ale pracuje se na tom, ne že ne.