Všechno to vzniklo tak, že zmíněný ústav vydal publikaci, v níž zopakoval dávno známý fakt, že výtvarník Jožka Skalník donášel komunistické státní policii. To se o něm ví dvacet let. Pencova petice má pro Skalníka ten efekt, že se o tom teď všude píše horem dolem, zatímco před peticí se na to dávno zapomnělo a publikaci ústavu by sotva četlo tolik lidí, jako si přečetlo všechny ty články v tisku a na webu.

Petičníci nezpochybňují fakt, že Skalník donášel, ale to, že to ústav publikuje a že nepožádal Skalníka o vyjádření. Že bere dokumenty StB jako hlavní zdroj informace a nebere v úvahu to, co lidé evidovaní ve zmíněných dokumentech o svém případu říkají.

Není pochyb o tom, že StB používala hnusných metod. V mé rodině jsme měli člověka, který byl zavřený osm let na základě vykonstruovaného procesu. Byl to lékař a ve vězení nafackoval bachařce, která ho včas nezavolala k porodu a žena zemřela. Dostal dva roky navíc. Umřel ještě před revolucí... a kdosi mi pak vítězně hlásil, že jeho jméno našel v Cibulkových seznamech. Ano, k poblití.

Jenže celý ten režim byl k poblití a vyděračské metody využíval doslova na každého, i na členy své vlastní strany. Každý byl pod nějakým tlakem a k poblití mi připadají dnešní výlevy mudrlantů typu pana Stoniše, který píše ironické poznámky o tom, že "národ nevystoupil proti režimu, protože se to nesmělo". Žili jsme v koncentráku. Ano, je třeba zkoumat individuální postoje, individuální odpovědnosti. Není ovšem divu, že pozornost přitahují jasně rozeznatelné kroky, jako je vázací akt StB a vstup do komunistické strany. Někdo se v minulém režimu choval tak, jiný onak, někdo víc statečně, a Václav Havel mezi ty lidi bezesporu patří, jiný méně statečně a jiný zase vysloveně svinsky. Jenže k poblití by byl i dvojí metr, že tedy budeme uctivě chodit po špičkách kolem pana Skalníka a pak budeme vykládat o "nahrbeném národu", který se podvolil diktátu. Odtud ona teze, že vinu nese obyvatelstvo, protože si komunismus nechalo líbit.

Tato teze je vůbec nejvíc k poblití a vede k toleranci ke komunismu, který se oklepal, žije a tato strana vedená za jednu ručičku sociálními demokraty a za druhou ručičku lidovci se vrací na výsluní moci.