Významná postava na naší politické a mediální scéně povede kandidátku Realistů v Pardubickém kraji. Alexander Tomský i Petr Robejšek, hlava Realistů, jsou dobře čtenářům Neviditelného psa známi. Tomský jistě bude posilou Realistů. On spolu s Robejškem a dalšími protagonisty nově založené strany má odezvu v širokých vrstvách realisticky smýšlejících občanů. Teď ovšem jde o to, aby tito realisticky smýšlející občané šli a Realisty volili.

Zatím to z preferencí nevypadá s Realisty nejlíp, jsou hluboko pod pětiprocentní laťkou a jimi vysněný výsledek kolem deseti procent se zdá být čirou utopií. Jejich proklamovaný program se hodně blíží linii občanských demokratů – a to je zřejmě ten problém. Když Robejšek založil Realisty, mnozí – včetně mne – si povzdechli, proč raději nevstoupil do ODS?

Vysvětlení není žádné, nabízejí se spekulace a ta nejpravděpodobnější je rázu psychologického. On je ten Petr Robejšek podstatně přitažlivější figura než Petr Fiala, předseda strany. Robejšek s modrým ptákem na klopě by dlouho nešoupal někde vzadu nožkou a brzy by nastal spor dvou kohoutů na jednom smetišti. Kohoutit se těsně před volbami není dobré ani pro kohouty, ani pro smetiště, z tohoto hlediska bylo tedy Robejškovo rozhodnutí správné.

V těchto volbách Realisté mnoho šancí podle všeho nemají. Je ale třeba si uvědomit, že dějiny nevrcholí a nekončí podzimem 2017. Politická scéna se po vítězství ANO rozdělí, ať pak dopadne povolební jednání jakkoli. Polsko je politicky zmrzačené vnitřním svárem dvou subjektů neschopných dohody a kompromisu. U nás bude situace jiná, proti ANO není jedna adekvátně silná formace. Ale odpor bude přinejmenším stejně velký, jako je odpor proti Miloši Zemanovi – podporovanému zřejmě více méně stejnými lidmi, jací budou volit ANO. Určitě nás klidná zima a pohodové jaro nečekají, nastanou turbulence a bouře a vlny politického pnutí mohou vynést i seskupení, které dnes velkou šanci nemá. Kdyby vynesly Realisty, bylo by to pro naši zemi jen dobře.