A jsme v tom taky
Informací je málo, přesto se zdá být zřejmé, že islamisté unesli mimo jiné i jednoho našeho spoluobčana. Není pochyb o tom, že to jsou zrůdy vyhřezlé z hlubin středověku. Tím hůř. Stojíme před otázkou, jak se český stát zachová, až nastane volba - a ta je ohavná, lze si ji snadno představit.
Zatím se tváří politicky korektně a s ohledem na příbuzné nezveřejňuje jméno. To je trapné, protože příbuzní to bezpochyby vědí, a když chatrnou stěnou mlčení pronikne informace, že jde o kuchaře Pavla H., pak to musí být příbuzným jasné. Jde tedy o zbytečné a trapné mlžení. Je zde náš spoluobčan s konkrétním jménem, tváří a osudem. Hrozí mu umučení k smrti, nejde o popravu. Neměl tam lézt, to je jasné. Ale vlezl. Co s tím uděláme?
Miloš Zeman má jasno. S teroristy se nevyjednává, ty je třeba likvidovat. Takže možná popadne svoji M16 a v Ovčáčkově krytí se vypraví do Libye kuchaře osvobodit. Pravděpodobnost však není valná. Bude to na Sobotkově vládě, aby rozhodla.
Teroristé budou žádat výkupné v řádu stovek milionů dolarů. Za ty peníze by se mohlo živit taneční cvičení kolem tunelu Blanka možná i déle než rok. Zaplatíme ty peníze, anebo si dupnem a šikovný Angličan uřízne našemu soukmenovci hlavu?
Je to přinejmenším připomenutí vážnosti situace. Západ je ve válce a v roce 1942 by anglický kuchař taky nešel dělat do Saska catering. Nepříjemné je, že na seznamu rizikových oblastí našeho zamini je i Belgie. Kam je tedy možné jet dělat catering bez rizika uříznutí hlavy?
Napadá mě jen jedno, národní sbírka, rád kuchaři přispěji. S podotkem, že napříště ať každý počítá s rizikem. Ale kam jet, když kromě Belgie nedoporučuje zamini půlku světa?
A co když se začnou řezat hlavy v Libni?
