Vídeňská Ringstrasse vznikla na místě zbořených hradeb jako velkoměstská třída s alejemi stromů kolem historického centra. Jako korále na ní jsou navěšeny impozantní budovy divadel, muzeí, škol, ale také radnice, kostel a parky. Hlavní dominantou tohoto prstence je samozřejmě sídlo panovníka – Hofburg, který byl v minulosti stále přestavovaný, podobně jako Pražský hrad, a stavělo se i ve druhé polovně XIX. století pod vedením právě architektů nových dominant na Ringu: Sempera, Hasenauera, Ferstela, Ohmanna (mj. autor Oranžérie) nebo Baumanna.

Další dominantou Ringu se stala budova Opery, postavená dle projektu Augustů van der Nülla a Siccarda von Siccardsburg. Byli to mj. učitelé našeho Josefa Zítka (i Josefa Schulze) a svého žáka potom doporučili pro stavbu českého Národního divadla v Praze. Jistě se jim líbilo, že použil stejnou střechu, jako oni u své Opery. Nicméně vídeňská Opera není tak hezká, jako Zítkova pražská dominanta. Je moc rozlezlá do šířky.

Na Ringu, resp. v jeho blízkosti, jsou i další významné divadelní budovy: Burgtheater a Volkstheater. První navrhli Gottfried von Semper a Karl von Hasenauer, oba rovněž profesoři nejprestižnější středoevropské architektonické školy – vídeňské umělecké akademie. Menší a méně bombastický Volkstheater je dílem známých specialistů na divadla Hermanna Helmera a Ferdinanda Fellnera. Korunuje ho dodnes rudá hvězda (podobný symbol nese i známé holandské pivo Heineken – obě společnosti, jakkoli různorodé – již čelily žalobám za propagaci komunismu:- ).

Pak máme na Ringu dvě monumentální budovy – Kunsthistorische a Naturhistorische Museum. Stojí proti sobě a jsou vlastně totožné. Další neorenesanční architektura a pokud vám připomene naše Národní muzeum, není to od věci. Projektovali znovu Semper a Hasenauer, dekoroval mj. Gustav Klimt. Mezi stavbami je park se sochou císařovny Marie Theresie.

Pojďme o kus dál a máme tu obrovitou budovu Parlamentu od dalšího profesora vídeňské AVU Theofila von Hansena (psal si i Theopoulos, protože tento Dán žil a stavěl budovy v antickém stylu také v Aténách). I Parlament připomíná antický chrám. Je čerstvě vypulírovaný, ale tato obsese Vídeňáků nemá moc smysl – jen co budovu vyčistí, začne vápenec zase neodvratně černat.

Pak tu máme Radnici, dílo Friedricha von Schmidta, tentokrát v neogotických formách (a zase: kdo zná libereckou radnici, všimne si, čím byla inspirována, její autor byl samozřejmě Schmidtovým žákem.

A nakonec ještě Votivkirche od dalšího prof. (pozor – výjimečně Techniky a ne AVU!) von Ferstela (zdobil mj. i Španělský sál Pražského hradu a stavěl tzv. Červený kostel v Brně). Architekti vídeňské Ringstrasse (všichni za zásluhy „von“ – takoví rakouští národní umělci:- ) se mimochodem chytali i v Brně, kde se stavěly – samozřejmě o něco menší – dominanty podobného typu na místě hradeb. Ne nadarmo se moravské metropoli říkalo Malá Vídeň.

U Ringu jsou samozřejmě další cenné stravby: budova AVU, kde studovali mj. Kotěra, Plečnik a mnozí další čeští architekti (Hansen), Nobileho empirová brána do Hofburgu, budovy Techniky (Ferstl) atd.

K vídeňské architektuře – tentokrát v podání autorů secese – se vydáme zase příště (podobné téma viz též zde). A ještě pozvánka na příští Psí vycházku, tentokrát po novoměstském nábřeží Vltavy směrem ke Karlínu. Sraz u Štefánkova mostu v místě, kde bývala socha Jana Švermy tuto sobotu v 10 hodin. Pokud bude pršet, akce se neuskuteční (zatím ale z asi 30 vycházek z tohoto důvodu odpadla jen jediná!!!).

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998