Tak jsme tu měli po delším čase zase Psí vycházku po moderní architektuře (ta minulá viz zde). Nějak mi to letos nevychází s časem o sobotách, a tak mám trochu dluh, který se ale během léta a podzimu pokusím trochu eliminovat. Vypravili jsme se především navštívit areál Nákladového nádraží na Žižkově (NNŽ), nyní už chráněnou památku. Koná se tam série výstav pod souhrnným názvem Landscape festival, věnovaná rekonverzím průmyslových areálů a podobné tématice.

O NNŽ jsem tady psal dost obsáhle minule (viz zde), a tak dnes jen zmíním, že dorazilo rekordních asi 150 lidí (s propagací pomohl hlavní pořadatel Galerie Jaroslava Fragnera) a taky několik pejsků. A také přikládám pár obrázků svých a mé ženy z této akce, které mimořádně přálo počasí (a obdivuju návštěvníky, že místo u vody strávili část horkého víkendu v prostorách starého nádraží, leč byl tam i bar a možnost pohovět si v plátěných lehátkách na pískových plážičkách, instalovaných na několik vagónů, takže aspoň něco, ale Riviéra ani Mácháč to nebyli). Nějaké snímky asi připojí i Jiří Wagner.

Cubr

Potěšilo mne, že mi řada lidí říkala: tady jsme nikdy nebyli. Ale na počátku jsem se letmo zmínil i o dominantách, které jsme viděli v okolí, tak alespoň dnes něco o nich: V průhledu Olšanskou ulicí jsme viděli samozřejmě pražský bajkonur: Aulického raketu, připravenou ke startu. Ač tuhle žižkovskou televizní věž moc rád nemám, zejména při průhledech Nerudovou ulicí nebo z hradní rampy či Letné mi na tom Žižkově moc měřítkově nesedí, tenhle průhled z druhé strany mi nevadí, naopak. Přímo proti nám pak na konci Olšanské – tedy tam, kde se vlévá do ulice Jana Želivského – stojí dvě mohutné stavby. Je to v panoramatu Prahy rovněž nepřehlédnutelná telekomunikační ústředna s trochu neohrabanou věží, jejímž autorem byl koncem 70. let profesor pražské AVU František Cubr. Tento absolvent pražské techniky se proslavil především jako spoluautor slavného Bruselského pavilonu (vyhořel po přenesení do Prahy v roce 1961 na Výstavišti o 30 let později) a restaurace (dodnes v Letenských sadech, ale jsou v ní bohužel kanceláře). Spolu s Josefem Hrubým a Zdeňkem Pokorným dělali také Laternu magiku v paláci Adrie (taky zničeno), s Hrubým též hradní galerii a instalaci gotiky a baroka v Jiřském klášteře pro NG (dochováno jen z části). Naproti je pak řada administrativních domů pro Českou poštu, které navrhl bratr výše zmíněného Zdeňka Pokorného Jaroslav v postfunkcionalistickém stylu na konci 40. let (se socrealistickými reliéfy sochařky Moravcové). Pokorný se pak stal jednou z obětí politických procesů s architekty a strávil nějaký čas ve vězení.

Za těmito budovami se objevil před asi sedmi lety les věžáků s luxusními byty podle projektu ateliéru A69. Ty vyrůstají z nižších zatravněných soklů, což je zajímavé, ale prohlédnout si to nemůžete, anžto je celý areál bohužel pro veřejnost uzavřen (to mi dost vadí – kondominium prosím, ale někde na okraji Prahy a ne uprostřed Žižkova). No, vzhledem k tomu, že se dostavělo v průběhu krize, byty byly předražené a prodala se jen malá část (většinou Rusům, kteří tam ovšem ani nebydlí), stejně zůstal projekt nedokončen – mezi věžáky měla být laguna a malé fitness centrum, to se nejspíš ani nepostavilo.

Psí vycházníci

Tak to je dnes vše a přijeďte se do NNŽ podívat, nejen na výstavy, ale bude tam až do 9. září řada kulturních akcí, já tam budu taky mít asi ve druhé polovině srpna nějakou přednášku.

Foto autor a Jana Lukešová, klip Jiří Wagner

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998