Požár, který těžce poškodil Průmyslový plác, je velkým neštěstím. Tato dominanta celého areálu Výstaviště v Bubenči (nikoli Holešovicích, jak se stále píše), je jednou z nejcennějších památek nástupu moderní architektury. Byl inspirován smělými (a bohužel již nedochovanými) stavbami s impozantní železnou konstrukcí, které vznikly na světových výstavách v Londýně (Crystal Palace, 1851-1936) a Paříži (Hala strojů, Eiffelova věž, 1889). Pařížské expo inspirovalo Prahu, která připravila Jubilejní výstavu o dva roky později. V rámci této akce byla rychle také smontována Petřínská rozhledna (arch. Vratislav Pasovský), v areálu Výstaviště pak Strojovna a právě Průmyslový palác. Projektantem obou staveb byl Bedřich Münzberger, tvůrce mnoha pražských staveb, např. Palackého mostu, karlínské sokolovny atd. Strojovna bývala v dolní části Výstaviště, později byla rozebrána a nová Strojovna pak postavena na místě, kde je dnes sportovní hala Sparty (arch. Rudolf Kříženecký, 1908).

Z výstavy 1891 zbyly ještě dva vstupní neorenesanční pavilony arch. Antonína Wiehla, hlavního architekta Jubilejní výstavy. Bývalo v nich ředitelství a pošta. A dále dva umělecké pavilony po stranách hlavní osy. Jeden dnes využívá AVU, druhý, přestavěný ovšem neobarokně arch. Antonínem Hrubým v roce 1908, slouží jako Lapidárium. A ještě dvě stavby: restaurační pavilon vlevo od levého křídla od arch. Františka Buldry a Hanavský pavilonek, který byl později přesunut do Letenských sadů.

Průmyslový palác byl samozřejmě nejdůležitější. Původní projekt zděné stavby na poslední chvíli Münzberger přepracoval na kombinovanou konstrukci. Na zděných pylonech byly v nikách plastiky císařů Leopolda II. (v roce 1791 uspořádal v Praze první výstavu – předchůdkyni světových expozic) a Františka Josefa I., což byla mimochodem zřejmě jeho jediná veřejná socha v Praze. Palác měl na centrálně umístěné vížce císařskou korunu, kterou pak bolševik nahradil rudou hvězdou.

Iluminace průčelí byla dílem Františka Křižíka, který siluetu obalil tisíci žárovek. Interiéry paláce pak upravovali významní architekti – Friedrich Ohmann, Josef Fanta a další. Komáři spíš stavbě škodili, když přestavěli nevkusný pavilon ve stylu tzv. sorely (arch. Pavel Smetana). V paláci se odehrály významné výstavy: Národopisná (1895), Architektury a inženýrství (1898), Obchodní a živnostenské komory (1908)… Po roce 1948 ovšem sjezdy KSČ. Já vzpomínám třeba na koncert Jethro Tull nebo zakládající sjezd Obce architektů 1989.

Zničení části této památky a dominanty Prahy tedy považuji za tragédii. I když věřím v kvalitní opravu, při níž bude od různých nánosů nakonec očištěna i střední část budovy a další křídlo, je ztráta autentických prvků kardinální. Připomínám, že to na Výstavišti, spravovaném po léta Inchebou, není zdaleka první velký požár. V roce 1991 po nepodařené „Jubilejní výstavě“ vyhořel legendární Bruselský pavilon 1958 a nedávno také replika shakespearovského divadla Globe. Také povodeň 2002 zničila mnoho staveb a různých prvků. Celý areál je – vzdor všem slibům – stále v bídném, nedůstojném stavu…

Snímky požáru zde, snímky po požáru zde.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998