V Národním technickém muzeu v Praze skončila tuto neděli výstava, která představila vilu známého bankéře, průmyslníka a podnikatele Otto Petschka v Praze-Bubenči, která dnes slouží jako rezidence velvyslanectví USA. Interiéry tohoto zajímavého domu jsou momentálně v rekonstrukci, a tak bylo možno si ještě o víkendu část autentického zařízení, dočasně přesunutého do NTM, prohlédnout.

Petschkově rodině patřilo v zahradní enklávě Bubenče několik vil, které – až na jedinou výjimku – projektoval pražský architekt Max Spielmann (1881-1970). Tento kroměřížský rodák studoval ve Vídni, později působil jako asistent na pražské německé technice. Před válkou emigroval do Francie, poté do Švýcarska. Zemřel v německém Wiesbadenu. V Praze má řadu staveb, včetně továren. Ostrou kritiku však sklidil za to, když v roce smrti Jana Kotěry velmi necitlivě přestavěl jedno z jeho vrcholných děl – Bondyho vilu Biancu v bubenečské ulici Pod Kaštany (původní vzhled vč. Štursových sousoší jí vrátila až nedávná rekonstrukce holandského investora, dnes je v ní chorvatská ambasáda).

Spielmann byl "dvorním" architektem rodiny Petschkovy, na počátku dvacátých let pro ně navrhl především těžkopádný bankovní palác ve stylu neoklasicismu v Bredovské ulici na Novém Městě (dnes ul. Politických vězňů), později neblaze proslulý jako sídlo Gestapa. Pro jednotlivé členy rodiny dále projektoval čtyři bubenečské vily (tu pátou navrhl Adolf Foehr), z nichž jedna – na okraji Královské obory - je dnes rezidencí ruské ambasády, další v Pelléově ulici sloužila ke stejnému účelu Číňanům (dnes je v ní archív Památníku národního písemnictví a je v žalostném stavu), třetí, menší objekt ve Wolkerově ulici je činžovní vilou. Nás však bude zajímat ten poslední, jehož investorem byl Otto Petschek (1882-1934). Stavba domu při dnešní ulici Ronalda Reagana probíhala v letech 1924-1930.

Nejdříve byla velkoryse založena rozlehlá dvouhektarová zahrada s jezírkem a skleníky. V další etapě byl pak postaven dům na půdorysu ve tvaru písmene "U" v tehdy již anachronickém stylu francouzského barokního klasicismu s mansardovou střechou, pergolami, sallou terrenou, balustrádami a velkou zimní zahradou v centrální části, jež se otevírala do zahrady rozměrnými okny. Ta byla možno za hezkého počasí stahovat na podobném principu, jak to známe z o něco mladší brněnské vily Tugendhat. I další vybavení domu bylo nadstandardní: byl v něm osobní výtah, místnosti s vnitřním zařízením v historizujícím pojetí (firma Emil Gerstel), v suterénu velký bazén a dokonce i fitness centrum. Vše bylo provedeno z vysoce kvalitních materiálů dovezených z mnoha zemí a pozornost byla věnována každému detailu. Pro nás je důležité, že se valná většina vnitřního zařízení zachovala. Někdy jde o technické unikáty, jak dokládá současná expozice. Náklady na celou stavbu včetně zahrady byly ovšem i na tehdejší dobu astronomické, z hlediska moderní architektury však budova žádný progres neznamenala, o čemž svědčí i fakt, že Petschkovy domy byly publikovány jen v bezvýznamných dobových odborných časopisech. Nicméně, vstoupíte-li do interiérů, máte ihned pocit noblesy, ale i útulnosti.

Petschkovi, kteří byli židovského původu, si dům dlouho neužili. Otto stačil ve své rezidenci přivítat jugoslávského krále Alexandra. Zemřel v roce 1934, zbytek rodiny uprchl za dramatických okolností těsně před válkou do Anglie a pak do USA, ale o valnou většinu majetku přišel (Petschkové vlastnili např. řadu uhelných dolů v Německu a Rakousku, jejich celkový majetek je odhadován na tehdejší dobu astronomické 4 miliardy korun). Ottova manželka Marta zemřela v USA v roce 1940. Dům po roce 1939 zabavili Němci pro sídlo Wehrmachtu, v roce 1945 jej získala česká vláda a ta jej na doporučení prezidenta Edvarda Beneše pronajala (a posléze prodala) Američanům pro jejich rezidenci. Ti se o něj pak vzorně starali až do dnešních dnů. V roce 1982 došlo k majetkovému vyrovnání s potomky původního vlastníka, kteří získali finanční náhradu za část svého majetku, zanechaného před válkou v ČSR. V nedávné době byla postupně opravena zahrada, vnější plášť stavby a nyní dochází k repasi interiérů. Nefunkční zůstává pouze podzemní bazén.

Současnou výstavu s velkou péčí připravila paní Helena Vágnerová z velvyslanectví USA ve spolupráci s Martinem Ebelem z NTM. K tématu vyjde i speciální publikace.

LN, 30. 3. 2013

Foto Velvyslanectví USA – Eva Hejdová

Na závěr pozvánka do břevnovského Kaštanu – dnes, v úterý 2. 3. od 18:30 mám přednášku o architektu Jaromíru Krejcarovi – známém bonvivánovi první republiky a autoru nadčasového čs. Pavilonu v Paříži 1937.