25.4.2024 | Svátek má Marek


ARCHITEKTURA: Luxembourg

10.3.2009

Po poněkud vzdáleném New Yorku (viz zde) dnes pohled blíže, téměř za humna. Luxembourg je město, kam jsem se vždy chtěl podívat, párkrát jsem tam chtěl zajet z Bruselu nebo Rotterdamu, leč podařilo se mi to až teď. Dnes tam dokonce pravidelně z Prahy létá tryskáček Embraer, takže jste tam za hodinu. Metropole jedné z nejmenších evropských zemí Lucemburska (kde se mluví lucembursky, francouzsky a německy) má asi 80 tisíc obyvatel a docela romantickou polohu, neboť ji protíná hluboká rokle. Je to celkem moderní město, kde převládají nepříliš nápadité stavby z poválečné éry. Přiznám se ale, že jediné jméno, které z lucemburské architektury znám, je Leon Krier (*1946), což Secesní dům 2je respektovaný konzervativní postmoderní teoretik a urbanista.

V historickém jádru je nicméně pár hezkých uliček a náměstí, poměrně nenápadný velkovévodský palác a několik zajímavých secesních domů, jeden nárožní s železnými detaily. Pár názvů připomene naše společné dějiny - od Jana Lucemburského (je tu i pohřben) až po Josefa II. Z meziválečného období je tu pár obchodních paláců se zaobleným nárožím, zjevně vytvořených pod vlivem architektury berlínského Ericha Mendelsohna. A taky půvabný uzoučký dům s železnou konstrukcí a sklobetonem, v němž je dnes čajovna. Z 60. let zaujme divadlo, které je ve stylu jakéhosi lucemburského „bruselu“. Vedle stojí vila, kde sídlí česká ambasáda, k níž byla nedávno přičiněna pěkná jednoduchá přístavba od ostravské dvojice Josef Kiszka – Barbara Potysz.

Nejvíc současné architektury ale najdete na „protějším břehu“, tedy na druhé straně zmíněné rokle. Tady vzniká podél výpadovky k letišti jakási Euročtvrť, neboť Luxembourg je vedle Bruselu a Štrasburku jedním ze sídelních měst různých institucí EU. Dvě stavby jsou zasvěceny kultuře – Filharmonii navrhl před cca 10 lety francouzský architekt Christian de Portzamparc (*1944; Konzervatoř v La Villette v Paříži aj.). Má dost netradiční tvar a příjemně kontrastuje s pravoúhlými paláci. Také Muzeum moderního umění vytvořil další světoznámý architekt a další nositel Pritzkerovy ceny Ioh Ming Pei (*1917), americký Číňan, který v témže duchu projektoval i podobné instituce ve Washingtonu nebo Bostonu (nejznámější jeho stavbou je ale dostavba Louvru se známými pyramidami v Paříži).

Zklamáním byl pro mne nedávno dokončený černý palác Soudního dvora EU od Francouze Dominique Perraulta (*1953), autora sporné pařížské Národní knihovny. Objekt je to velmi ponurý, temný i uvnitř a dojem nevylepší ani dvě zlaté administrativní věže. Mluvil jsem i se dvěma právníky, kteří tam pracují, a ti přizali, že se tam cítí trochu jako v Kafkově Zámku. Dojem si člověk trochu vylepší pohledem na blízkou cele prosklenou budovu s válcovitou střechou, kde sídlí Evropská banka pro rozvoj. Je to údajně velmi ekologická stavba, ale moc levná určitě nebyla, neboť je to celé ve stylu high-tech. Nicméně působí alespoň daleko přívětivěji, než její černý soused. Autorem je studio Ingenhoven Overdiek z Düsseldorfu.

Evropská banka

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998