Jeho portrét najdeme i na známce. Tak si váží Bosna a Hercegovina českého architekta, který kdysi přišel do bosenské metropole Sarajeva z Vídně, kde absolvoval studia u slavného Theophila von Hansena na Akademii výtvarných umění. Nyní vychází knížka, která nás s jeho osudy a dílem seznamuje.

Tím architektem byl Karel Pařík (1857-1942), rodák z Veliše u Jičína, osobnost, která stojí za více než 150 realizovanými stavbami v Bosně a Hercegovině. Projektoval paláce, muzea, školy, divadla, vily, katolické i evangelické chrámy, ale i synagogy nebo mešity. Sarajevo je jeho pracemi doslova poseté. Nebyl přitom jediným Čechem, který v této multinárodnostní jihoslovanské zemi působil. Zejména poté, co osmanská říše byla v roce 1878 donucena území Bosny a Hecegoviny svěřit do správy Rakouska-Uherska (a v roce 1908 se země stala součástí monarchie), odcházely na Balkán stovky Čechů nejrůznějších profesí, z umělců tam pobýval například malíř Jaroslav Čermák, malíř a etnograf Ludvík Kuba, spisovatel Josef Holeček, fotografové František Topič a Rudolf Bruner-Dvořák a také architekti. Vedle Paříka též František Blažek, Karel Pánek, Josef Pospíšil a svou stopu tam zanechal i zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra, jehož modernistická budova banky Slávie stojí v Sarajevu dodnes.

Pařík - Šerijatská škola

Pařík - kostel sv. Josefa

Karel Pařík se během vídeňských studií seznámil s mladším kolegou Josipem Vancašem a oba začínající architekti pak odcházejí pracovat do Bosny. Získali totiž významnou zakázku v Sarajevu – projekt katedrály Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, kterou v neogotickém stylu dokončili v roce 1887. Úspěch této realizace pak logicky oběma mladíkům otevřel cestu k prestižním zakázkám.

Český architekt se v Sarajevu usadil a oženil. Jeho první samostatnou zakázkou byla stavba komplexu budov Penzijního fondu. Samozřejmě ve stylu tehdy dominující neorenesance, zjevně inspirovaném pracemi jeho vídeňského učitele Hansena. Jeho vliv je patrný i na následujících dílech, jako byla Šerijatská škola a sarajevská radnice, obě s tehdy rovněž oblíbenými maurskými motivy na průčelí. Stavba Společenského domu zase připomíná svým pojetím Zítkovu a Schulzovu budovu pražského Rudolfina.

Pařík - Synagoga

Pařík na sklonku devatenáctého století také cestoval. Navštívil španělskou Alhambru, Itálii, Řecko i Egypt, kde studoval své oblíbené arabské motivy. Zkušenosti ze svých cest pak uplatnil u řady dalších staveb, např. evangelického komplexu na břehu řeky Miljacky (dnes bosenská Akademie výtvarných umění). V roce 1899 získal od císaře Františka Josefa I. za své dílo rytířský řád.

Na prahu dvacátého století následuje řada dalších monumentálních staveb bosenské metropole. Synagoga v oblíbeném pseudomaurském stylu byla třetí největší svého druhu v Evropě. Na budově kasáren se objevuje v jeho tvorbě i nezvyklý náznak secese ve stylu vídeňského Otto Wagnera. Další dominantou města se stal komplex budov Národního muzea, kde autor opět těží z tradic neorenesanční hansenovské architektury. V letech 1909-12 přestavuje Pařík Císařskou mešitu a v pozdním věku navrhuje neorománský kostel sv. Josefa.

Pravděpodobně žádný český architekt neměl nikde ve světě takové příležitosti, jako Pařík. Dnes má kromě své poštovní známky v Sarajevu i své náměstí. Byl obnoven také architektův hrob, který nese epitaf: Karel Pařík - Čech rodem, Sarajevan osudem. Jeho architektonickému dílu se věnovala badatelka Branka Dimitrijević a také český historik a diplomat Jiří Kuděla, který se pokusil z kusých informací sestavit jeho životní pouť. Společně s dokumentaristou Janem Boňkem vytvořili důstojnou životopisnou publikaci Karel Pařík, architekt evropského Sarajeva, jež je doplněna i o stať Zdeňka Uherka, věnovanou českým krajanům v Bosně, text historika fotografie Pavla Scheuflera, jenž zaměřil svou pozornost na fotografy Topiče a Brunera-Dvořáka a konečně finální kapitoly z pera architekta Davida Vávry, jenž Paříkovo dílo poznal během natáčení dokumentu České televize z cyklu Šumné stopy režiséra Radovana Lipuse. Nechybí desítky barevných i černobílých dobových i současných fotografií, reprodukcí plánů, map a dokumentů, soupis staveb a rejstřík nebo několikajazyčné résumé. Vydal Eminent v Praze 2012, 280 stran.

LN, 29. 12. 2012

Foto Jan Boněk

***************************
Upozornění:
V nakladatelství Paseka vychází knížka Zdeňka Lukeše a fotografa Pavla Hrocha
Praha moderní - Velký průvodce po architektuře pražského centra 1900-1950 (více zde)

ZdenekLukes.eu

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998