Ted Kaczyński po svém zatčení, v dubnu 1996. Zdroj: FBI

Polští matematici mají vesměs dobrou pověst, aspoň v těch kruzích, pro které kvalitní matematika něco znamená. Banach, Tarski, Mandelbrot, Sierpiński, Rejewski, Ulam… jména mezi odborníky nepochybně uznávaná.

Každá rodina má ale svoji černou ovci a v případě polské matematické ekipy to byl Ted Kaczyński alias Unabomber, narozený roku 1942 do polské rodiny v Chicagu. Tedy, pravda, za oceánem, ale doma se mluvilo polsky a otec byl výrobcem klobás, těžko tedy být dokonalejším Polákem. Ted byl extrémně chytré dítě, už na střední škole mu říkali „chodící mozek“, a v šestnácti nastoupil studovat matematiku na Harvard.

Zde by bylo nespravedlivé nezmínit skutečnost, že v druhém ročníku, když bylo Kaczyńskému sedmnáct, absolvoval dobrých 200 hodin psychologických pokusů vedených harvardským profesorem Murrayem, ve kterých byly subjekty všelijak šikanovány a ponižovány. V rámci soudního procesu pak Kaczyńského právníci argumentovali, že tento zážitek nenávratně poškodil jeho mysl a učinil jej nepříčetným. Zároveň je ale potřeba říci, že sám Kaczyński tuhle interpretaci odmítal a říkal, že Murraye sice nesnáší, ale že na jeho další životní dráhu neměla tahle epizoda žádný vliv.

(Osobně jsem nakloněn v této otázce věřit spíš Kaczyńskému, protože lidí, kteří zažili různé děsy, jsou na světě miliony; přeživší Holocaustu, Holodomoru nebo různých krvavých frontových bojů. Ale málokterý z nich se stane teroristou, kdežto naopak řada teroristů včetně Lenina, Stalina nebo Šakala pocházela z normálních středostavovských rodin. Také časový odstup moc nesedí, vždyť balíčky s bombami začal zavilý matematik odesílat až o dvacet let později.)

Ve čtyřiadvaceti letech (1966) zažil Kaczyński jakousi genderovou krizi, kdy na chvíli zatoužil změnit si pohlaví a už byl objednán i na psychiatrické vyšetření, ale nakonec před celou akcí změnil názor a neřekl lékařům, o co se mu jedná; tuhle epizodu, na rozdíl od té psychologicky pokusné, on sám jako zásadní pro svůj další život popsal, ale pochybuju, že v dnešní době by se nějak moc zdůrazňovala, protože o takového maskota trans komunita určitě nestojí. Pak ještě pár let učil na vysoké škole v kalifornském Berkeley, ale roku 1969 odtamtud odešel. Prý neměl na katedře žádné přátele a skoro se nezapojoval do mezilidských kontaktů. Matematici jsou obecně celkem introvertní, takže pokud „trčel“ i mezi nimi, musela to být opravdu mimořádná ostýchavost.

Kaczyńského bombotvorná chata, fotka: FBI

Od svých devětadvaceti žil Kaczyński životem poustevníka v horách v Montaně, kde si postavil velice jednoduchou chatu; byla v ní jen postel, pár židlí, kamna a hodně knih. Pořád byl náruživým čtenářem a jezdil na kole do knihovny v nejbližším městě, aby tam studoval filozofii. Velký vliv na něj měl obskurní francouzský filozof Jacques Ellul, zapřisáhlý nepřítel technologického pokroku, ale paradoxně také idealistický pacifista a silně věřící křesťan. Osamělý matematik v horách si z jeho díla ovšem přebral jen tu první část a roku 1978 se vydal na válečnou stezku proti průmyslem zkažené společnosti.

Unabomberovým modem operandi bylo rozesílat balíčky s třaskavinou různým institucím a lidem, přičemž, na rozdíl od mnoha jiných intelektuálů, nijak nešetřil univerzity, a zhruba polovina jeho náloží explodovala právě v rukou vědců a učitelů. (To může být jeden z důvodů, proč jej, na rozdíl od Che Guevary a podobných sociálně úspěšnějších vrahů, nenosí radikální studenti na tričkách.) Bomb vyexpedoval šestnáct, zabil „jenom“ tři lidi, dvacítka dalších si odnesla nějaké následky. K „velkému zásahu“ měl nejblíž hned na začátku své teroristické kariéry, kdy se jedna z jeho náloží vznítila na palubě letícího letadla Boeing 727. Jelikož ale výbuch neproběhl plánovaným způsobem (i teroristi s titulem PhD. se musejí svoje nové řemeslo učit), piloti dokázali letadlo dostat zpět na zem v jednom kuse. Tehdy z toho nebylo nic horšího, než dvanáct osob přiotrávených kouřem.

Jelikož byl Kaczyński sice magor, ale zároveň mimořádně inteligentní chlap, dokázal policii vodit za nos sedmnáct let. Oběti si vybíral náhodně z telefonního seznamu, ke stavbě bomb používal různé odpadové materiály a nezanechával po sobě žádné biologické stopy, které by šlo tehdejšími metodami odhalit. Ačkoliv jej nahánělo cca 150 lidí, dlouho se jim nedařilo nijak zásadně zúžit okruh podezřelých. Jediné, k čemu dospěli, byl poznatek, že musí mít něco společného s akademickým prostředím, což bylo dost triviální pozorování.

K Unabomberově zatčení došlo až poté, co se mu podařilo prosadit jeho hlavní požadavek, kterým bylo otištění fantasticky dlouhého manifestu v novinách Washington Post. (Není bez zajímavosti, že o otištění tohoto díla projevil zájem i pánský časopis Penthouse, ale Kaczyński varoval, že Penthouse pro něj není dostatečně renomovaný a že v takovém případě si vyhrazuje právo poslat ještě jednu smrtící bombu.) Chcete-li si Manifest prostudovat, ve formátu PDF jej najdete zde, ale varuji: je to spíš menší kniha než větší článek, i když celkem čtivě psaná a kdyby člověk neznal její pozadí, místy se i zasměje.

Replika jedné z Kaczyňského bomb v muzeu, zdroj: Queerbubbles, Wikipedia,CC BY-SA 3.0

Publikace Manifestu byla pro Kaczyńského konečnou stanicí, protože následně jej udal vlastní bratr, který v textu poznal charakteristický styl svého sourozence. V Kaczyńského chatě našli při šťáře dost důkazů o tom, že právě tady se vyráběly rozesílané bomby. Federální soud mu na základě doznání (guilty plea) dal „jenom“ doživotí a Kaczyński si poslední třetinu svého života odbyl v proslulém zařízení jménem ADX Florence. Tam seděl v „teroristickém bloku“ spolu s lidmi jako Timothy McVeigh a Ramzi Yousef, a, na rozdíl od kolegů-matematiků v Berkeley, se s nimi prý doopravdy spřátelil.

O žádném propuštění na podmínku nemohla být u trojnásobného vraha ani řeč, takže v ADX Florence také dožil. K seznamu svých obětí pak 10. června 2023 připsal poslední položku, totiž sebe samotného. Když spáchal sebevraždu, bylo mu 81 let.

Teroristi obecně budí v lidech děs, ale v případě Kaczyńského z něj já osobně mám děs nepříjemně familiárního rázu. Je to totiž typ člověka, který jsem v mládí důvěrně znal. Na matfyzu byste mohli podivíny přehazovat vidlemi, tam je spíš problém najít normálně socializovaného jedince. Většina těch lidí ovšem působí celkem neškodným dojmem, a v mládí tak nejspíš působil i on; vrstevníci si totiž nikdy nestěžovali, že by jim naháněl strach.

Je těžké posuzovat, co se odehrálo v hlavě jiného člověka, ale zároveň v podstatě nejde nemít na tak unikátně šílenou osobnost názor. Osobně si myslím, že Kaczyński původně nebyl vysloveně psychopat, a že ho definitivně posunul „přes čáru“ až jeho dobrovolný poustevnický pobyt v horách. Beze zpětné vazby se vyšine i ten nejlépe fungující stroj, včetně matematické mysli, a bez kontaktu s lidmi lze asi po nějaké době dospět k názoru, že nějaké individuální životy jsou vůči dlouhodobým problémům lidstva nepodstatné. Vyslovení psychopati mají tuhle lhostejnost k ostatním v sobě už od přírody, ale kdo ví, třeba se dá vypěstovat i v lidech, kteří by jinak byli jenom „hraničními případy“.

Což je trochu varovné, protože naše dnešní společnost je dost sociálně fragmentovaná. Lidi jsou izolovanější než dřív, více se setkávají na internetu a míň ve fyzickém světě, a ta setkání v kyberprostoru jsou často dost nepříjemného charakteru. Je možné, že se z takových podmínek zrodí další Unabombeři, kteří by byli dříve právě jen těmi hraničními případy.

Paradoxně jde zrovna o téma, kterému se Kaczyński ve svých textech až obsesivně věnoval: škodlivý vliv technologického pokroku na blahobyt lidstva. Kdyby od psaní nikdy nepřešel k bombám, možná by dnes umřel coby trochu divný, ale všeobecně známý alternativní filozof a spisovatel.

Přečtete-li si totiž třeba jeho sarkastickou povídku Ship of Fools, psaní mu evidentně šlo. Dokonce i některé ty problémy dnešní společnosti uměl identifikovat docela přesně. Ale ten totální nihilismus, který jej přivedl k vraždění, ten se v jeho textech nedá přehlédnout.

Hudební epilog

Čingischán, který byl, co se vraždění týče, asi milionkrát výkonnější než Ted Kaczyński, je v Mongolsku dodnes za hrdinu. Pojem zločin je hodně společensky relativní a vítěze soudí jen málokdo.

Je možné, že kdyby Kaczyński založil „jen“ filozofickou školu podobně jako Karel Marx, a přenechal veškerou násilnou aktivitu svým žákům a následovníkům, že by dnes měl své fanoušky ve většině parlamentů světa a knihy v každé veřejné knihovně. Podobně jako Marx.

Paradoxy, paradoxy, paradoxy, odsud až do plus nekonečna.

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY 6
Šesté pokračování série Zapomenutých příběhů, dalších třináct kapitol na různá témata. Dozvíte se něco o padajících Kometách, válce s červy nebo o řešení životně důležité otázky „Kde probůh jsem?“. Jeden příběh za druhým je fascinujícím dílkem skládačky v obraze světa, ve kterém žijeme v blahoslavené nevědomosti. Kniha je jako vždy doprovázena rozsáhlou obrázkovou přílohou.
Zapomenuté příběhy 6 si můžete objednat na této adrese.
Všechny knihy autora lze získat ve zvýhodněném balíčku zde.