Vánoce u nás probíhají už mnoho let naprosto stejně. Tatínek udělá bramborový salát a maminka všechno ostatní včetně řízků. Pak přijedou děti, které si za ta léta na tu štědrovečerní dobrotu zvykly a nenechaly by si ji ujít ani za nic na světě, a všechno snědí. Mezitím ovšem jejich rodičové projdou vyčerpávající zkouškou, která zdrchá nejvíce maminku. Je to doba horečnatých nákupů, ještě horečnatějšího uklízení, balení dárků a jiných stressových situací, při kterých jde o čest, o dobrý vkus, zkrátka o velení, ale hlavně o nervy.

Jelikož letos z našich ratolestí měla přijet jen dcera s tím jejím klukem a navíc jsme Vánoce poprvé trávili v pronajatém domečku, kde úklid nebyl problém, ženě letošní Vánoce připadaly jako procházka růžovým sadem. I rozhodla se ve své moudrosti, že musíme udělat nějaký dobročinný čin. Já v zásadě proti dobročinnosti nic nemám, i když z mládí si jsem vědom postoje kluků z Vinglu, kteří považovali za dobročinnost prostý fakt, že zrovna nikomu nedali přes hubu, ale jinak se dobročinnosti vyhýbám. Což, myslím, je dost český. Takže bych nejraději nic pro nikoho nedělal, ale co mě letos zviklalo, bylo to, že moje žena se rozhodla udělat štědrovečerní večeři nejen pro naši dceru, ale též pro pár svobodných chlapů z hospody, s kterými vždy navečer sedávám v klubu a popíjím pivo. Chudáci, litovala je manželka, musí to být hrozné být na Vánoce sám...

To jsem považoval za velmi ušlechtilé, ale i české, a tak jsem nejen souhlasil, ale pozval Rosse, Adriana, Barryho a nakonec i Merva s manželkou, protože jsem věděl, že z jejich pěti dětí letos nepřijede na Vánoce ani jedno. S klubem jsem domluvil, že si půjčíme zahradní altánek s BBQ roštem a všem oznámil, že ve čtyři odpoledne začínáme... Čímž jsem považoval přípravy za skončené. Bohužel, zadaným úkolem měla moje žena najednou spoustu práce s přípravou, zkrátka vypukly vánoční práce jako vždycky, tak jak to děláme každý rok a jak já to každý rok nenávidím...

Žena třeští, páč si neustále představuje, že všechno musí být uděláno a zajištěno k plnému úspěchu a ona si přeje, aby to kolem ní všichni viděli, specificky já, a bez řečí hádali nejen co má být uděláno, ale hlavně to udělali. Ta moje je takovej velitel, kterej neumí vydávat rozkazy, ale strasně se naštve, když je nesplním. Když, jejími slovy "to přece vidíš, co je třeba, to ti nemusím říkat a ty si tady klidně sedíš a nic tě nezajímá, že já už jsem celá zoufalá a nestačím".

Já vyskočím a říkám: "Co chceš, abych udělal?"

A ona mávne unaveně rukou a odpoví: "Když to sám nevidíš, klidně si seď a čti dál."

Já si teda sednu a čtu dál, ale vůbec ne klidně, protože vím, co přijde, a za chvíli už zase vyskakuju, páč moje žena koulí očima jako Luis Armstrong, když vytáhne vysoký tón, ale moje žena jen vytahuje dorty z trouby a šílí. Šílí, protože udělala nějakej salát se slaninou a v tý samý pánvičce smažila i řízky a ty se jí lepily ke dnu a když je chtěla obrátit, tak to z nich servalo strouhanku a moje žena je z toho nešťastná a venku je 41 stupňů a za všechno můžu já s tím mým čtením... kdybych jen...

Takže jsem celé odpoledne jezdil na kole do krámu a zpět, páč když jsem jí přivezl okurku, tak zjistila, že ještě potřebuje červenou papriku a já jsem přivezl zelenou a ona říkala "červenou jsem ti řekla" a já jsem tvrdil, že ne, že neřekla nic... a tak jsem tam jel pro červenou a pak ještě pro celer a znova pro čokolády. Ty čokolády chtěla, páč jsem do novin zabalil flašky Gambrinuse a kolem hrdla jim udělal krásné barevné mašličky, jako dárek, vtip, legraci! pro mé svobodné a osamělé kamarády a moje žena chtěla něco podobného pro ženy. Že měla přijít jen Mervinova žena Audrey, ji nezajímalo. Koupil jsem čtyři Cherry Ripe čokolády, které mám rád, a moje žena chtěla vědět, proč jsem nekoupil Picnic čokolády, které má ráda ona. Sprostě jsem zalhal, že je neměli, a už jsem pelášil zpět, protože mi to nebylo nic platné, a pak ještě pro mašličky, protože nám došly. Už jsem si ani nedával kolo do stínu, páč to nemělo cenu, a v tom šíleným horku se mi tak rozpálilo sedlo, že jsem si spálil zadek... A furt jsem jezdil na tom kole už opravdu jako šílenej a v krámě se mi smály prodavačky, že se uženu, a já jsem se vytahoval, že ve Fitzroyi bývávalo 47 a že jsem zvyklej, což byla pravda.

Musel jsem vše připravit v BBQ altánu do 4 hodin pro zdařilou večeři a protože moje žena je vždycky se vším pozdě a já to nesnáším, tak ještě něco připravovala a zase mně vyčinila tím jejím pohledem a já jsem řekl, že já nikdy pozdě nebudu, a vzal jsem sausages a steaky a čevapčiči a šel jsem do altánu a ve čtyři přesně jsem byl připravenej začít. Žena měla řízky v troubě, kde je držela teplý, a ostatní měla připravený, jak zavolám, že už tam všichni jsou, že to začne nosit, protože my bydlíme jen asi třicet metrů od altánu s BBQ roštem, ale nikdo tam nebyl. V klubu z pozvanejch hostů seděl jenom starej Barry, a tak jsem šel k němu a von mi řekl: "To víš, v tomhle horku nikdo jíst nebude, až večer, to tě taky mohlo napadnout." A tak jsme nanosili maso do hospody a vrchní Lou nám ho dal do ledničky a já jsem Barrymu koupil pivo a pak druhý...

Nakonec začali chodit i ostatní pozvaní hosté a když jsme tam nakonec všichni seděli a popíjeli, tak se přiřítila moje nešťastná žena a tak mě zdrtila pohledem, že nebejt chlap, tak jsem se fakt rozplakal....

Copak já za to můžu? Merv s Audrey přinesli stereo, zapnuli ho a v BBQ altánu se rozezněla country a western muzika a já jsem začal péci steaky i sausages a čevapčiči a žena s dcerou a Anthonym nanosili přes trávník řízky a saláty a triffle a dorty, co já mám rád, i ten, co žena na Vánoce dělá jenom pro mě, třešničkovej s ořechama, a já jsem se naštval, ten je jenom pro mne! Ale nemohl jsem nic dělat, přece se před hostama neshodím, ale to jsem viděl, že jsem ji naštval opravdu, tohle ji udělat. A tak jsem šel a do ouška jí pošeptal, že mi to je jedno, ale aby věděla, tak že ji stejně furt miluju, a ona ten dort zase odnesla, jen tam nechala jeden kousek pro mne.

My se pak po sobě dívali celý večer a já jsem sršel humorem a chlapi se smáli a ženský pištěly, tak jak já to mám rád, a žena na mě byla pyšná, to já už poznám, takže jsem si ani nevšiml, že mi někdo ten dort sežral.... a bylo po Vánocích pro osamělé muže i pro nás.