Na středu 4. listopadu podle občanského kalendáře připadlo 20. výročí události, o níž jsem si do doby jejího spáchání myslel, že se nemůže stát. Že židovský občan Izraele nemůže zákeřně zavraždit premiéra Izraele. Mýlil jsem se.

Bylo to šok. Dodnes si přesně pamatuji ty děsivé pocity, když jsem se tu zprávu dozvěděl. Ten den byla sobota – druhý nejhorší den den toho roku. Jicchal Rabin byl zavražděn. Nikoli arabským teroristou. Vrahem byl Žid. (Druhý nejhorší den to byl proto, že téměř na den přesně o tři měsíce , když jsem byl v zahraničí, mi zemřel otec.)

Nebyl jsem stoupencem Rabinovy (a Peresovy) politiky mírového narovnání s Arafatem a spol. Prostě proto, že „polepšenému“ šéfovi teroristů, kteří po desetiletí usilovali o likvidaci Izraele, jsem nikdy nevěřil. Další vývoj mi dal za pravdu.

Navzdory tomuto nesouladu mám doma na čestném místě Rabinův portrét, dar příbuzných z Holandska. Rabina považuji za jednoho z největších synů Izraele. Nikdy, opakuji nikdy bych ani na okamžik nemohl souhlasit s tím, aby se za politické přesvědčení trestalo smrtí.

Jak později řekl premiér Ariel Šaron: Můžeme proti sobě pozvednout hlas, ale nikde ne zbraň.

Přesně to vrah, jehož jméno odmítám na této stránce uvést, udělal. Budiž proklet!

Jicchak Rabin byl pro mě především excelentní voják. Špičkový velitel. Jeden z těch, jimž Stát Izrael vděčí za to, že existuje. Proto mu náleží v síni slávy moderních dějin židovské republiky trvalé přední místo.

Jicchak Rabin nosil bezmála tři desetiletí uniformu Obranných sil Izraele (IDF). Dosáhl nejvyšší vojenské mety, jaká je v izraelské armádě možná – stal se ramatkalem, šéfem generálního štábu (1964 – 1968). Kdo jím je, má hodnost generálporučíka, nejvyšší v IDF.

Své zemi po odchodu do zálohy sloužil jako velvyslanec, člen vlády a opakovaně jako ministerský předseda. Je nositelem Nobelovy ceny míru (1994).

Jicchak Rabin, v té době ve funkci premiéra, se 4. listopadu 1995 zúčasnil v Tel Avivu mohutné mírové demonstrace. Na závěr svého posledního veřejného projevu (obr. 1) řekl:

Toto shromáždění musí vyslat poselství lidu Izraele, židovskému lidu ve světě, co nejvíce lidem v arabském světě a vlastně celému světu, že izraelský národ chce mír a podporuje mír. Za to vám děkuji.

Nedlouho poté byl střelbou vraha smrtelně zraněn a přes veškerou péči lékařů v nemocnici po několika desitkách minut zemřel.

Na pohřeb do Jeruzaléma se sjela řada světových státníků včetně US prezidenta, jordánského krále a egyptského prezidenta. Všichni tři a mnozí další pronesli smuteční řeč, nicméně největší dojem zanechala promluva Rabinovy vnučky, tehdy osmnáctileté dívky. Noa Ben Arciová přinesla na obřad vysoce lidský rozměr.

Řekla: Musíte prominout, že nebudu mluvit o míru, ale o svém dědečkovi. Hovořila o smutku, prázdnotě, o tom, že obvykle se probouzíme z noční můry, ale nyní jsme se do noční můry probudili.

Zmínila, že dědeček byl jako ohnivý sloup před táborem (podobenství převzaté z Bible – pozn. L. S.), ale tábor se teď ponořil do tmy, chladu a smutku.

Přiznala: Vím, že lidé mluví o národní tragédii, ale jak můžeme utěšovat celý národ, když babička nepřestává plakat a my jsme oněměli a pociťujeme obrovskou prázdnotu, která po dědečkovi zůstala.

Mluvila o teplých rukou dědečka, o jeho vřelém objetí, o tom, že pro ni byl a zůstává soukromým hrdinou. Rozloučila se slovy:

Nebeské anděly, kteří tě nyní provázejí, prosím, aby na tebe dávali pozor, aby tě dobře ochraňovali, protože ty si takovou ochranu zasloužíš. Budeme tě stále milovat, dědečku.

Byl to emočně jeden z nejsilnějších zážitků smutečního obřadu. Dodnes nezapomenutelný.

*************************************

1/ Poslední slova posledního veřejného vystoupení Jicchaka Rabina.

2/ Rabinova vnučka Noa s nezapomenutelným rozloučením na dědečkově pohřbu.

3/ Rabin - Clinton - Arafat. Podpis mírového ujednání s Araby. Palestinskými.

4/ Král Husajn - Clinton - Rabin. Podpis mírové smlouvy Jordánsko - Izrael.

5/ Legendární foto z června 1967. Izraelští velitelé krátce po osvobození jeruzalémského Starého města. Zleva: generál Uzi Narkiss, velitel vojsk Centrálního regionu, která úspěšnou operaci provedla, ministr obrany Moše Dajan a gen. Jicchak Rabin, v té době šéf generálního štábu.

6/ Prostý hrob manželů Rabinových v Jeruzalémě. Bílý náhrobek - Lea Rabinová, tmavý náhrobek - Jicchak Rabin.

7/ Portrét Jicchaka Rabina v bytě autora článku. Vzácný dar od sestřenice z Nizozemí a jejího manžela.

Stejskal.estranky.cz