Svou odvahou, svými názory, svou vytrvalostí a neústupností se stala legendou v sovětských disidentských kruzích. Ne všichni a ne ve všem s ní vždy souhlasili, ale všichni Bonnerovou a její názory brali vždy vážně. Nad jejími názory a stanovisky se často strhávaly bouřlivé diskuse, ba dokonce spory. Ne vždy Jelena Georgijevna z těchto diskusí vycházela jako vítěz, to však nikterak nezmenšovalo respekt, jaký k ní chovali jak její přátelé, tak její protivníci.

Spolu s Andrejem Sacharovem se významně angažovala za osvobození sovětských politických vězňů, za zlepšení podmínek jejich života v sovětských koncentrácích a posléze po jejich případném propuštění. Desítky sovětských politických vězňů na to dodnes vděčně vzpomínají.

Setkání v Norsku

Když jsem v září roku 1973 odeslal z Prahy do londýnských Timesů svůj "přímluvný telex" za Nobelovu cenu míru pro Andreje Sacharova, netušil jsem, že se za dva roky v Oslu s Jelenou Bonnerovou osobně seznámím. Sacharov totiž v roce 1975 Nobelovu cenu míru skutečně dostal a já se stal jedním z jeho několika málo osobních hostů, které on a Jelena Bonnerová na slavnostní předání ceny i na večeři s norským králem pozvali.

Protože Andrej Sacharov byl fyzik a Jelena Bonnerová "pouhá" lékařka, stal jsem se v Oslu tak trochu jejím neoficiálním rádcem. V poslední den života Andrej Sacharov začal psát předmluvu k ruskému vydání mé knihy Ne, nestěžuji si. Po Sacharovově smrti Jelena Georgijevna dopsala k jeho předmluvě tyto řádky:

"Doktora Janoucha známe dobře. Nejdříve jsme se znali z dopisů, které ne vždy zcela legálně překračovaly naši hranici, jež byla, jak známo, zavřena na zámek. Potom jsme se seznámili osobně.

Nejdříve jsem ho poznala já: František byl hostem při slavnostním předání Nobelovy ceny míru Andreji Sacharovovi. Cenu jsem přebírala já, skutečného laureáta do Osla nepustili, z důvodu utajení'. Během ceremonie a zvláště pak na dlouhé a náročné tiskové konferenci na jednu z otázek týkající se fyziky jsem poprosila o odpověď Františka, protože jsem se bála, že budu nepřesná..."

Kritika SSSR i Ruska

Jelena Bonnerová byla velice kritická k vývoji ruského státu nejen v letech devadesátých, ale fakticky až do dnešního dne. Její silně kritický vztah k dnešním ruským mocipánům způsobil i to, že se od rozpadu SSSR zdržovala převážně v USA, a to nejen proto, že tam žili její děti a vnuci. Z Bostonu do posledních měsíců života psala i své bojovné blogy, které často vyvolávaly bouřlivé diskuse a spory.

S Jelenou Bonnerovou odchází jeden z posledních mohykánů generace významných sovětských disidentů, kteří se výrazně zasloužili nejen o rozpad SSSR, ale i o změny, které se v této důležité světové mocnosti odehrávají za poslední dvě desetiletí.

S Jelenou Bonnerovou v Oslu 10. prosince 1975

MfD, 20.6.2011

Autor je jaderný fyzik