Tihle tvorečkové z buše svým halekáním skutečně připomínají rozjásané dítě. Proto se vžilo pro ně tohle krásné označení, i když oficiálně jim říkají galago. Váží kolem čtvrt kila a dokáží vyskočit do výše dvou metrů i více. Do dálky jim naměřili až osm metrů – vypoulená kukadla (jsou to noční živočichové) jim dodávají miloučký vzhled, prstíčky na koncích zakulacené vyjadřují jasnou dobrotu srdce a ušiska prozrazují, že slyší všechno. Při skocích předvádějí své umění s gustem – gravitaci překonávají zcela lehce, jelikož létají téměř vodorovně. Proto Jihoafričané je pojmenovali nagapie, noční opička.

V zajetí se prý dožívá i čtrnácti let, ale jak jsem slyšel, je s ním jeden veliký problém: jakmile ta chlupatá koulička vycítí, že ho majitel přestává mít rád, žalem umře.

S dalším dítětem v buši jsem se setkal při plavbě na řece Zambezi, kde naše loď se nechávala potichu unášet proudem poblíž břehu, aby turisté si mohli vychutnávat případné krokodýly, hrochy nebo dokonce i pijícího slona. Příroda skutečně ladila s vychlazeným pivem i slanými oříšky, které už byly započítány v ceně zájezdu.

Náhle jsem zaregistroval plačící dítě kdesi v hustém rákosí. Aha, jak znám z cestovatelské literatury, jde o jasný trik hladového krokodýla, který láká k sobě nevinné oběti. To přece každý ví, pomyslel jsem si, snad s výjimkou našeho průvodce. Tvářil se netečně.

Na můj dotaz, co to pláče, odpověděl debilnímu rekreantovi, že jde o dítě. A přitom na mě ani nemrkl. Hned mi bylo jasné, že příručky cestovatelů nečte, ba jimi přímo pohrdá.

Plavidlo se pomalu sunulo, nářek se blížil. Ještě dvakrát jsem chtěl dát možnost našemu expertovi, aby včas upozornil posádku na úžasný a neopakující se výjev vábícího krokodýla.

Opravdu po chvíli se rákosí rozestoupilo a ohraničovalo menší záliv a tam, světe div se, plakalo dítě. Skutečně černé – nebo neskutečně černé. A navíc ještě viselo hlavou dolů – jako obvykle upoutáno šálem na zádech matky, která sehnutá právě přepírala tatínkovi košili!

Ještě že jsem neobrátil pozornost všech k mým dohadům. To by bylo ostudy…

Ale faktem je, že bohužel dítka takhle visící na zádech, když je matka zrovna v předklonu, se stávají snadnou kořistí krokodýlů, jak dokládá statistika…