Chrám Narození v Betlémě je vůbec nejstarším křesťanským chrámem. Ve čtvrtém století po Kristu podnikla matka byzantského císaře Helena cestu do Svaté země a lokalizovala při tom většinu tradičních posvátných míst – např. horu Sinai, chrám Svatého hrobu a jeskyni Ježíšova narození. Mezi roky 327 a 333 nechal císař Konstantin postavit první basiliku. Na přelomu následujícího století zde Jeroným přeložil bibli do latiny. Jeho socha dnes zdobí vchod do kostela sv. Kateřiny. Když v 7. století Peršané všechny kostely v zemi srovnali se zemí, zůstal chrám Narození ušetřen. Perského vůdce prý natolik zaujala freska tří mudrců z Východu, že tento křesťanský svatostánek nechal stát. Mudrci totiž byli oblečeni v perském stylu.

Chrám narození má pohnutou historii až do docela nedávné doby. V polovině 19. stol. byl jednou z hlavních příčin Krymské války Francie proti Rusku. Během izraelsko-palestinských konfliktů byl stále znovu dějištěm bojů. Na jaře 2002 se v něm zabarikádovala skupina militantních Palestinců a byla obléhána izraelskou armádou.

Chrám Narození má jakési mystické vyzařování a přitahuje dokonce i lidi, kterým je křesťanství jinak lhostejné. Muslimské ženy sem přicházejí, aby vložily prsty do křížových otvorů v prastarých sloupech a vyprosily si plodnost. Palestinští křesťané sem přinášejí své novorozence a slibují si z místa Ježíšova narození odnést zvláštní požehnání.

O Vánocích je v Betlémě všechno na nohou. Pozdě odpoledne 24. prosince je latinský patriarcha, který jinak sídlí v Jeruzalémě, s velkou slávou přijat místními obyvateli a duchovenstvem před chrámem Narození. Z katolického kostela sv. Kateřiny, který stojí hned vedle pravoslavné basiliky, je vánoční mše přenášena televizí do celého světa.

Když se muslim Jásir Arafat o Vánocích 1995 těchto obřadů zúčastnil, dostaly silný politický náboj. Na počest předsedy OOP byl tehdy na střeše chrámu instalován model Skalního dómu, což pozorovatelé hodnotili jako demonstraci vlády islámu nad nejsvětějším křesťanským svatostánkem. Poprvé v dějinách visela na chrámové zdi národní vlajka, ovšemže palestinská, což se ani za vlády Turků, Britů, Jordánců či Izraelců nikdy nestalo.

Ale i bez světové politiky nabízí zdejší areál dostatek zápalné látky pro srážky mezi různými křesťanskými denominacemi, které si dělají nároky na uctívanou Ježíšovu jeskyni. Obzvláště o svátcích se tu urputně bojuje o každý krok konaných procesí, o přesnou délku bohoslužeb, o každé šustnutí koštětem mnicha pověřeného úklidem. Proto britští koloniální úředníci v r. 1929 každou maličkost písemně zachytili v dokumentu "Status Quo", který byl poprvé formulován 1856 v Paříži a následně potvrzen berlínským kongresem r. 1878 a Versailleskou smlouvou 1919.

Tak například římští katolíci (Latinci) dokazovali své dávné nároky dokumenty ze 17. a 18. století. Prosadili se však pravoslavní, kteří dnes mají výhradní právo používat ke svým obřadům hlavní loď kostela postaveného na křížovém půdorysu. Arméni, kteří sedí v severní příčné lodi, smějí hlavní lodí pouze procházet nejkratší cestou na "své" území. A Latinci, kterým patří oltář s jesličkami v jeskyni, mají pouze právo průchodu od hlavního vchodu ke vchodu do svého konventu, a ze svého kostela přímou čarou přes severní příčnou loď k severnímu vstupu do jeskyně. V basilice nesmějí konat žádné obřady a nesmějí tam ani uklízet.

Horliví následovníci Knížete pokoje tak bojují o každý čtvereční centimetr, o každé zrnko prášku, o každý puntík svých právních nároků. Došlo při tom už i ke krvavým bitkám. Duchovní práva byla prosazována brachiálním násilím. V takových případech se sporné strany obracely o urovnání sporu ke státní moci. Před několika lety to byla izraelská vojenská správa, dnes jsou to úřady Palestinské samosprávy, které se řídí islámským právem "šaríja".

Západní křesťanstvo se o malicherné spory kolem místa Ježíšova narození zajímá jen málo. Vánoce slaví 24. prosince – a toho večera jsou v chrámu Narození jedinými aktéry Latinci. Evangeličtí luteráni mají svůj kostel vzdušnou čarou jen pár set metrů odtud na druhé straně betlémského Starého Města a na původní místo Ježíšova narození si žádné nároky nečiní. Východní církve slaví Vánoce až 6. ledna. Důležitý úklid, při kterém každý tah koštětem má světově politický význam, protože nejde ani tolik o čistotu jako o vlastnické nároky, vyvolává rozmíšky jen mezi věřícími východních církví. I ten se koná až v lednu, kdy vánoční mumraj západních církví už dávno ustoupil mumraji silvestrovskému a novoročnímu.

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP

přeložil Pavel Mareš

www.israelnetz.com