Během čtyř týdnů bojů Rusko pravděpodobně přišlo o 25 % svých původních útočných sil. Tyto ztráty nedosahují úrovně druhé světové války, ale jsou velké ve srovnání s relativně malou velikostí dnešní ruské armády. Ačkoli posily a náhrady mohou některé z těchto ztrát kompenzovat, ztráta vycvičených vojáků naruší vojenské operace a nakonec bude mít i politický dopad.

Dosavadní ruské ztráty jsou vysoké. NATO odhaduje, že Rusko přišlo o 7 000 až 15 000 vojáků. Počet zraněných, kteří se nemohou rychle vrátit do služby, je obecně asi dvojnásobný oproti počtu mrtvých. Z toho by vyplývalo, že Rusko za čtyři týdny konfliktu ztratilo 21 000 až 45 000 vojáků. Pro představu, za celé tažení v Afghánistánu mělo Rusko 14 400 mrtvých.

Reformy ano, ale…

Původní invazní síly čítaly asi 190 000 vojáků. To však zahrnovalo i milice v Donbasu a bezpečnostní síly (Rosgvardija) pro okupaci. Pozemní bojové jednotky čítaly asi 140 000 osob. Rusko tak mohlo přijít asi o čtvrtinu svých původních bojových sil.

Rusko přesunulo na Ukrajinu posily a náhradníky, aby tyto ztráty kompenzovalo, což je do jisté míry vyrovná. Tyto posily a náhradníci však pravděpodobně postrádají výcvik a zkušenosti prvních nasazených jednotek, zejména elitních jednotek, jako jsou výsadkáři. Ztráta zkušených vojáků a velitelů se citelně projeví při vedení taktických operací.

Ruská armáda není velká. Během studené války měl Sovětský svaz asi 3,5 milionu vojáků. Tato armáda již dávno neexistuje. Podle nejnovějších údajů Mezinárodního institutu pro strategická studia v Londýně má dnes Rusko celkem asi 900 000 vojáků, z toho 280 000 v pozemních silách. Rusko reformovalo svou armádu po špatném operačním výkonu při invazi do Gruzie v roce 2008, kde sice Rusko zvítězilo, ale s mnoha taktickými nedostatky, které svědčily o nedostatečných schopnostech a výcviku. Ve zredukované armádě se zvýšil podíl profesionálů (jimž se v Rusku říká „kontraktnici“, tedy „smluvní vojáci“) na zhruba dvě třetiny, zlepšil se výcvik a zeštíhlil se přebujelý důstojnický sbor.

Teoreticky by bývalí vojáci mohli být povoláni do služby a Rusko to pravděpodobně částečně dělá, ale tito vojáci po skončení aktivní služby neprojdou žádným dalším výcvikem ani se jim nedostane žádné následné péče. Rusko se pokoušelo vytvořit záložní síly podobné těm v NATO, kde jsou záložníci organizováni do jednotek, které pravidelně cvičí, ale tyto snahy zatím příliš nepokročily.

Pro srovnání: Spojené státy mají 1,3 milionu vojáků v aktivní službě a 800 000 mužů organizovaných a vycvičených záloh. Spojené státy tedy mají přibližně dvakrát více vycvičeného mužstva než Rusko.

Pro lepší představu o ruských silách uveďme, že Spojené státy vyslaly v roce 1991 do Saúdské Arábie asi 540 000 vojáků, aby osvobodili Kuvajt od iráckých vojsk. Celkový počet koaličních sil činil asi 750 000. Rusko vtrhlo na Ukrajinu s minimálními prostředky.

„Nas mnogo…?“

Dnešní Rusko není zemí druhé světové války (v Rusku nazývané Velká vlastenecká válka), která kráčela k vítězství přes těla svých mrtvých. V tomto konfliktu ztratil Sovětský svaz podle odhadů 10 milionů vojáků a dalších 14 milionů civilistů, ale přes strašlivé ztráty a opakované neúspěchy na bojišti vytrval a nakonec dosáhl vítězství. Dnes jsou díky angažované veřejnosti a organizovaným skupinám matek oběti velmi viditelné. Použití branců je obzvláště kontroverzní, protože teoreticky nemají bojovat mimo Rusko. Rusko je sice autoritářský režim, ale nemůže potlačit veškerý nesouhlas, stejně jako Sovětský svaz nemohl potlačit nespokojenost s válkou v Afghánistánu. Ztráty na životech zvýší odpor vůči válce.

Komentátoři se domnívají, že Putin nedostává od svých vojenských poradců objektivní rady, a proto si nemusí plně uvědomovat, do jakých potíží jeho síly zabředly. To je běžný problém v autoritářských režimech, kdy úředníci nechtějí k všemocnému vůdci chodit se špatnými zprávami. Nakonec se však realita z bojiště projeví. Je pravděpodobné, že se skupina generálů mezi sebou dohodne, že Putin musí být seznámen s okolnostmi na bojišti dříve, než se armáda zhroutí kvůli pokračujícím ztrátám, fyzickému vyčerpání, ubývajícím zásobám a munici a upadající morálce. Předložení této zprávy může být impulsem, který Putina přesvědčí, aby začal brát diplomatická jednání vážně.

Vyšlo v Center for Strategic and International Studies

Přeložil Viktor Janiš