Dvakrát se změnil svět v posledních šestnácti letech. V roce 2001 v New Yorku a v letech od roku 2010 následujících. O tom prvním datu, 11. září 2001, netřeba se zmiňovat. Je to dnes každému dokonale známo. Ta další, znamenající ono arabské jaro, proti kterému je ve světovém významu důsledcích kdysi slavné Pražské jaro 1968 podobno jen menším vzrušením, které rychle opominulo, bezmála nic ve srovnání se současnými proměnami, které krom jiného jaro arabské vyvolalo a kterými prochází svět, hlavně tedy stará dobrá Evropa, dodnes.

Když na sklonku roku 2015, nedlouho po informacích v tisku o lodích solidních, stejně jako o chatrných bárkách, došlo k těmito plavidly umožněné migraci nejprve tisíců, pak statisíců a nakonec milionů lidí nejen z děsu v Sýrii probíhající války , ale i z mnoha zemích afrických, kde situace byla značně jiná, bylo jasné, že dochází k veliké a dramatické změně světa, hlavně pak Evropy.

Záhy pak všemocný digital dodal videozáznamy o průběhu této nové, devastující migrační vlny. Jako též emigrant po okupaci země v roce 1968, sledoval jsem ty záběry se zájmem a zvědavostí. Nebyla to právě radostná podívaná. Není nic příjemného vzdát se svého domova a vydat se do neznáma. Mám s tím zkušenost, jakkoli docela miniaturní ve srování se situací dnešních, ničím nevinných běženců (jak se zatím ukazuje, ti jsou ve značné menšině).

A tu ocitám se v jádru pudla! Neboť...

Jak praví přísloví: Když dva dělají totéž, není to totéž.

Sledování oněch záběrů počínání migrantů házejících láhve vody a balíčky jídla na koleje, nerespektujících zhola nic, skromnost a vděk zcela mimo jejich chápání... a pak už jedna událost následována byla další s výsledkem vcelku snadné představivosti, jak se Evropa s těmito miliony přišedších zcela odlišné nátury, náboženství a smyslu života a potažmo vzato praktické nemožnosti účinně obohatit zemi, do které nezváni přišli... jak se s tím náporem Evropa realisticky může vypořádat? A k tomu podvody, lži, zbavování se dokladů... a věk mužů vhodný k odporu zlu v zemi původu, peníze, které zaplatili za nasednutí na plavidlo, celulární drahé telefony v jejich vlatnictví... a jak šel čas, násilnosti, kterých se v zemích, kam konečně dospěli, dopouštěli, nulová snaha zařadit se do života té země, v níž hledali spásu, násilnosti ve vlastních řadách, drzost a neomalenost... vše snadno dostupné k vidění pomocí zmíněného digitálu, a to i přes nastalou cenzuru zabraňující proniknutí oněch smutných a děsivých skutečností, učinění si obrázku každému normálně myslícímu člověku o tom, kam asi tato nekontrolovaná migrace povede. O prokazatelném dnes procentu radikálních muslimů, kteří se s migrací svezli, nemluvě. To není, bohužel, nikterak mimo normální selský rozum a předvídavost. A přece, jak že se dneska věci mají? A proč? Kdo to ví?

Jak pravil Pythagoras: Číslo je podstatou všech věcí. A čísla jsou v této věci migrace a s ní, dle mého přesvědčení nezbytné, islamizace Evropy, veliká. Obrovská. A stále se zvětšující. A evropští lidumilní politici podobají se pivovarským valachům s klapkami na očích, aby nedošlo k jejich rozptylování. Leč pivní sudy a osud Evropy a její civilizace jsou velice rozdílné pojmy.

Jak se dneska zdá, oné digitální nápovědě polititikové evropští zatím nijakou pozonost nevěnují. A to ne proto, že by takových svědectví ubývalo.

Dojde ke smutnému naplnění onoho rčení Pozdě bych honit? Obávám se, že ke snaze takový hon zahájit zatím ani nedochází ...

květen 2017