Mým téměř celoživotním počínáním byla role profesorská na americké univerzitě - celkem 34 let jsem si tak počínal. Existenčně zřejmě nejlíp si dosud počínala má studentka proniknuvší do americké diplomatické kariéry - napřed na americké ambasádě v Praze, odtud povýšila do finských Helsinek a nyní dominuje jako velvyslankyně v západoasijské bázi jménem Palau, kde jsem nikdy nebyl a vlastně nikoho s tamější zkušeností neznám.

Jinak úspěšně se v akademickém prostředí prosadila naše univerzitní absolventka v naší SUNY Binghamtonu původem z Rumunska, má bývalá studentka v kurzu mezinárodního práva. Někde jinde pak pokračovala v úspěšném dosažení doktorátu a v jižní končině texaské se v univerzitním prostředí prosadila i v literatuře.

Jeden z našich studentů před aspoň dvaceti roky, na něhož jsem se nikterak nepamatoval, mě nedávno po telefonu kontaktoval a představil svým, mně zcela neznámým jménem Jemil Metti a s mně neznámým počínáním - řadou let života v arabském světě. Rovněž se prosadil svou knihou s názvem „Operation Olive Tree“, která si zrodila letošního roku 2019.

Jiná naše graduantka se provdala za našeho dočasného profesora. Ten posléze po svém úspěšném rozvodu vstoupil do druhého manželského stavu právě s touto naší bývalou kandidátkou. Tato nová dvojice se poté přesunula rovněž značně jižním směrem.

Nemnozí přistěhovalci z evropských končin mi uvízli v paměti. Značně velký dojem na mě udělala dívka z Izraele. S hodností kapitána či tedy spíš kapitánky. V tomtéž kurzu o mezinárodním právu ke mně po jedné přednášce přistoupila a představila se. Rozpovídala se o své vojenské zkušenosti včetně úspěšného střetu na bitevním poli. Rozpovídali jsme se o takových podrobnostech. Ze své kapsy předložila náboje, abych se mohl seznámit s takovými užitečnostmi.

- - -

Prozatím za své nejposlednější návštěvy Izraele jsem onu malou , ale značně vzácně významnou končinu bedlivě pročenichal. Rozhodně nelze pominout ony vysoké končiny, z nich lze nahlédnout do sousedního Jordánska, Sýrie, Libanonu.

Zastávka hned vedle vojenského autobusu s mládeží v uniformách obého pohlaví. Hoši se k nám hrnuli, těšilo je povídat si s dvěma cizinci, jedním z nich byla má čínsko-švýcarská manželka. Dívenky v uniformách - každá s pořádnou zbraní - se do nějakého povídání nehrnuly.

Právě jsem začal listovat ve významném britském týdeníku The Economist s datem 6. července 2019, na obálce s rudým pozadím převládal nápis THE GLOBAL CRISIS IN CONVERSATISM. Na straně 20 dominoval článek s výrazným nadpisem MADAM GENERAL, s podtitulkem, že zcela poprvé v historii bylo velení svěřeno ženě. Týkalo se to velitelství 40. divize na nynější adrese Los Alamitos v Kalifornii. Toto značně detailní sdělení doprovázel portrét ženy ve vojenské uniformě ve věku 54 let, jménem Laura Yeager, s hodností Major-General, se specializací Black Hawk pilot. Příslušný slovník mi vypomohl s přesným překladem výrazu „hawk“ a sice jako „jestřáb, luňák, sokol“, ale též jako slovesa „chrchlat, odkašlávat“ nebo též jako „nabízet na prodej, provozovat podomní obchod“. (Jde o vrtulník Sikorsky UH-60 Black Hawk – pozn. red. NP.)

Tento generál-generálka Yeager měla pod komandem divizi o počtu víc než 10.000 mužstva (žen), skládající se ze čtyři brigád, značně aktivních. Snad jsem byl schopen správně pochopit, že ženy nebyly oprávněny řídit tanky a rovněž dirigovat dělostřelbu. Až do roku 2000 byla jedinou zemi v členství v NATO, která přijímala do svých řad ženy v roli s bitevním určením, Kanada. V roce 2013 se takto přizpůsobila velení USA v době Obamova prezidentování.

V lednu 2016 Pentagon dal k dispozici ženám všechny vojenské příležitosti pro dosažení role generálů či admirálů.

Centre for Naval Analysis (CNA): podíl působení žen se zvýšil z 4,25 % v roce 1973 na 18,4 % v roce 2017.

Americká armáda již má ve svých řadách víc než jeden milion příslušníků (příslušnic).

K O N E C