USA: Za mořem snad užitečné výviny
Komukoliv s trochou zájmu o relativně krátkou historii nynějších USA se vybaví jakási představa při zmínce o Alamo v Texasu, španělské tvrzi, kde v roce 1836 se 136 obránců statečně bránilo převaze 3.000 mexických nepřátel, až se neubránili, a v dnešních dobách se tam občas staví turističtí zájemci, a rodičové poskytují svému potomstvu nepříliš přesnou interpretaci oněch dávných dob.
Významným návštěvním místem se stalo Los Alamos v jižním konci státu New Mexico, s tamější National Library, usedlost s obyvatelstvem 12 000 (rok 2010), v nadmořské výši 7320 stop. A je to i památné rodiště nukleárního věku, místo zrodu atomové bomby.
Jestliže takoví zájemci se budou mnoho mil pohybovat západním směrem, zvládnou státy New Mexico, Arizonu, až dorazí do velikánské Kalifornie s mnoha tam příležitostmi se seznamovat s unikáty zejména nynějších časů, s největší pravděpodobností minou, vůbec nepostřehnou miniaturní usedlost s pojmenováním Los Alamitos. Tamější místní rada počtem 4 : 1 hlasů odhlasovala ignorovat kalifornský zákon - tzv. sanctuary law (sanctuary - přislušné slovníky do češtiny překládajíjako „svatyně, azyl, útočiště, rezervace“) - iniciativu nynějšího kalifornského guvernéra Jerry Browna, jehož otec mnohá leta zastával týž odpovědný úřad. Nyní tam vládne syn, někdejší student bohosloví, též dlouhodobý dumatel v Himalájích.
Nyní svou legislativní iniciativou de facto ignoruje závaznost federálního zákonodárství. pro všech dosavadních padesát států unie, všeobecně známé písmeny USA. Nyní s příležitostí občas pohrdat americkou ústavou. Zejména velké metropole, zejména turisty vyhledávané San Francisco tak činí, z vězení propouštějí ilegálně přítomné cizince, zločiny páchající.Začátkem tohoto měsíce března 2018, federální ministerstvo Department of Justice zažalovalo stát Kalifornii pro jeho nedávné přijaté zákony, kterési přisvojují oprávněnost ve věcech přistěhovalectví (immigration enforcement). Je to druh počínání, které nynější Trumpova administrativa odmítá jako „unjust, unfair, unconstitutional“.
V Kalifornii lze již postřehnout hnutí bažící po nezávislosti, suverenitě, domáhající se vystoupení z federace. Jenže rovněž nelze přehlédnout snahy omezit a pokud možno vymýtit takové osvoboditelské nesmysly. Ledacos již podniknuto: například zmíněnou usedlost Los Alamitos již následovaly (v Orange County) Buena Park a Aliso Viejo, a předpokládá se, že stejně tak míní učinit končina s jménem Huntington Beach.
- - -
Nyní od domácích amerických problémů k mezinárodním záležitostem.
Mezi nimi významnou je ovšem Korea, která již absolvovala jedno válečné utkání, s odhadovaným počtem aspoň milionu ztracených životů. V létě 1950 došlo k přepadení ze severu. Původní tento úspěch zastavil generál Douglas MacArthur svých výtečným vyloděním v září 1950 v Inchonu, komunisté se dali k ústupu k 38. rovnoběžce.
Situace se ale důkladně zkomplikovala, když se v lednu 1951 na Korejský poloostrov dostavil milion čínských „dobrovolníků“, komunisté se znovu zmocnili Soulu poté, co americká vojenská moc se dala na největší ústup ve své historii.
Konflikt mezi prezidentem Trumanem a McArthurem znamenal, že generálova celoživotní kariéra tím končila.
Velitelem se stal neméně výtečný generál Matthew Ridgway, Soul byl znovu získán, vojska tehdy ještě pod vlajkou OSN se pohnula zpět k 38. rovnoběžce, ale boj nepokračoval severním směrem. V roce 1953 podepsáno příměří, Korea se rozdělila, následoval důkladně odlišný vývoj pro prozatím 65 roků. Sever se vyznamenával v sérii vraždění, únosů a všelijakých provokací, v konfliktech v námořní oblasti.
V roce 1994 Washington v době administrativy Billa Clintona poskytl značnou pomoc Severu (tzv. Agreed Framework¨- „dohodnutý rámec, systém, struktura“), dodávky v obrovském množství, v úmyslu odradit hladové socialistické soudruhy od snahy získat nukleární zbraně. Sever - za vlády Kim Čong-ila - souhlasil a písemně se zavázal zbavit se veškerého jaderného úsilí. Dodávky potravy, peněz v hotovosti, pohonné hmoty, všeho možného.
Jednostranná praxe k prospěchu těchto soudružských Kimů. Ex-prezident Carter tamějším směrem najezdil přemnohé miliony, stejně tak činila v Čechách narozená Korbelová, v dospělosti dočasně provdaná jako Albrightová, a rovněž zbytečně miliony rozdávala po prezidentství neustále bažící Hillary, nadále provdaná jako Clintonová.
- - -
Realita se ale vyvíjela jinak: v roce 2006 došlo k prvnímu výbuchu takové bomby. Obama se nijak nepoučil ze zkušenosti svych prezidentských předchůdců, že žádný závazek druhé strany nebude dodržen. Svou politiku charakterizoval označením „strategic patience“, aniž taková trpělivost něco užitečného docílila.
Teď je na scéně činitel s jakoby jiným počínáním. Nynější Kim Čong-un projevil ochotu posedět a promluvit s americkou hlavou, což se v celé historii dosud nestalo.
Žádný dosavadní US prezident se ještě nikdy oficiálně nesetkal s vládnoucí severokorejskou osobou. Jak asi zareaguje značně netradičně si počínající Trump?
Potěšujícím jsem shledal hodnocení Henryho Kissingera, nyní již značného devadesátníka, narozeného blízko hranic šumavských hvozdů. (V roce 1973 se stal Nobelovým laureátem, obdržel Nobel Peace Price za své úspěšné úsilí pro ukončení války ve Vietnamu.)
Reakce v Jižní Koreji, státu zcela demokraticky si počínajícím:
Kang Kyung-wha, ministr zahraničních věcí, na představu setkání a jednání severního Kima a amerického Trumpa zareagoval notným překvapením.
Moon Jae-in, nynější prezident, se vyjádřil tuze pozitivně - že je exctatic, neboli nadšen.
Na americkém poli, mírovém či válečném, právě pošlo k významnému kádrovému přesunu v roli prezidentova poradce - National Security Adviser - poradce v otázkách bezpečnosti. Tím do těchto dní byl H.R. McMaster, zasloužilý generál - nikoliv pentagonský byrokrat, ale autentický bojovník v obtížných podmínkách. Teď ho ale vystřídal John Bolton, bývalý ambassador u OSN. Již řadu let sleduji jeho komentáře a tuze přikyvuji jeho názorům, například opozici k absurdní dohodě za Obamově prezidentování, podepsat dohodu s Íránem platbou miliard dolarů v hotovosti a íránským závazkem nespěchat s jadernou výzbrojí. Elegantní prošedivělý Bolton s knirkem pod nosem. (Kde vlastně jinde.)
Ronald Reagan, Boltonův šéf v Bílém domě, rád zdůrazňoval, že za jeho života nezačala žádná válka proto, poněvadž Amerika byla příliš silná, mocná. Poučnou je zkušenost, že válka je méně pravděpodobná s prezidentem, který neváhá zdůraznit svůj hlas ve prospěch síly, a že jeho poradce v otázkách bezpečnosti nebude váhat ho právě takto informovat.
KONEC