Když jsem byl hodně malý chlapec, myslel jsem si, už ani nevím proč, že JFK je černoch. Až o něco později – už jako o něco větší kluk, který se živě zajímal o politickou geografii - jsem pochopil, že ke stavu, kdy první muž Unie a jaksi neoficiálně i svobodného světa bude někdo jiný než běloch, mají Američané ještě hodně daleko. Tato dlouhá cesta 4. listopadu 2008 skončila. Z hlediska čistě rasového úspěšně.

Drtivé vítězství Baraka Obamy je vskutku přelomové. Jednou k tomu dojít muselo. Stalo se v listopadu 2008 a my jsme svědky unikátního historického okamžiku. Za našeho života vstoupil první člověk na Měsíc. Za našeho života padla berlínská zeď a s ní „věčné“ komunistické impérium. A za našeho života dosáhl svého nejvyššího bodu legendární sen neméně legendárního Američana – Martina Luthera Kinga.

Jako stoupenec dua McCain-Palinová posílám Baraku Obamovi upřímnou gratulaci a dovolím si vyslovit přání. Aby za jeho vlády nedošlo k oslabení pozice a prestiže Spojených států, aby Unie byla i nadále tím, čím v zájmu svobodného světa musí být: jeho vojensky silným a respektovaným lídrem.

Při vší úctě k EU, Severoatlantické smlouvě, OSN a dalším mezinárodním institucím jsem hluboce přesvědčen o tom, že Evropa a celý svobodný svět Spojené státy potřebuje. Tak jako jsme je potřebovali za první i druhé světové války, za války studené, v boji proti Saddámově diktatuře a mezinárodnímu terorismu.

Řeknu to otevřeně – dámy prominou: Potřebuje potentní velmoc, nikoli napůl politickou korektností zženštilou a občas neakčností připomínající impotenci poznamenanou EU či OSN. Jakmile nepřítel zjistí, že jsme slabí, okamžitě nám to dá pocítit.

Proto si přeji, s nejvyšším respektem k vůli amerického lidu, aby pod vedením Baraka Obamy a jeho týmu Spojené státy zůstaly Nr. One západního světa. Nikoli formálně, ale reálně. Chci, aby naši američtí přátele budili respekt u všech nepřátel svobody.

●

Závěrem osobní poznámka. McCain prohrál, ale byla poražena i Sára Palinová? Nikoli. Tato v první řadě nádherná, ale také inteligentní, energická, moudrá a schopná žena zaznamenala své první vítězství na mezinárodním poli. Ptám se čtenářů těchto stránek v Evropě: Kdo z nás ji blíže znal předtím, než si ji John McCain vybral do svého týmu?

Dnes o ní ví celý svět. Až se jednou dostane do Washingtonu – a upřímně bych si přál, aby to byla ona, kdo zaujme historickou roli první americké prezidentky -, budeme vědět, s kým máme tu čest. Letos jí nebylo vlivem řady okolností souzeno přijmout jeden z nejvyšších postů ve službě vlasti. Letošním rokem její cesta vzhůru nekončí, ale začíná.

Díky Sáro a Johne, za naději, kterou jste dali všem, kdo milují konzervativní Ameriku.

Stejskal.estranky.cz