Nová oscarová pravidla degradují umění na pustou propagandu

Minulý týden zemřel Jiří Menzel. Zavzpomínali jsme si a nešlo při tom vynechat Ostře sledované vlaky, jeho první velký film a zároveň jeho životní úspěch. Film dostal v roce 1968 Cenu Americké akademie filmových umění a věd, stručně nazývanou Oscar. Získal ji v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Kdyby se něco čarodějného stalo a došlo k časoprostorovému průniku a psal se rok 2024 a šlo by o americký film usilující o Oscara v kategorii Nejlepší film, režisér by ostrouhal.

Nevešel by se do nových pravidel, jež musí oceněný film splnit. Hlavní herec musí být příslušník menšin, v celém souboru musí být každý třetí žena nebo osoba s fyzickým nebo kognitivním postižením (nevymýšlím si, ano, tak to je) a příběh musí být o ženách, nebo neslyšících nebo LGBTQ+ komunitě. Režisér a další tvůrci musí být žena, neslyšící atd., totéž platí o štábu, tam musí být LGBTQ+ anebo další menšiny zastoupeny z třetiny a také studio musí mít stážisty z těchto skupin rekrutované.

Inspirace z roku 1949

Není pravděpodobné, že se americká akademie inspirovala u Československého státního filmu a z jeho opatření mezi lety 1948 až 1956. Někdo by ji ale měl upozornit, leccos by možná ještě mohla doplnit a vypilovat.

Strana tehdy postavila ČSF před úkol přispět filmovým uměním k převýchově obyvatelstva. Bylo třeba staré buržoazní myšlení nahradit tím novým, pokrokovým. Jako podřízená převodová páka Kulturně propagačního oddělení ÚV KSČ vznikl na Ministerstvu informací Filmový odbor za předsednictví Vítězslava Nezvala. V roce 1949 vznikla Filmová rada s cílem zabezpečit přímý styk výroby s aktuálními politickými potřebami ve smyslu ideovém, kulturně a státně politickém. Do Filmové rady byli vybráni zástupci odborů, svazu zemědělců, svazu mládeže a z oblastí průmyslu, školství, armády, policie (tehdejším slangem bezpečnosti), tisku a vědy. Tato Filmová rada kontrolovala vznik filmových děl od začátku, tedy od stadia námětu.

Toto zjevně budou muset zřídit americká filmová studia také, protože přítomnost žen, indiánů a neslyšících je patrná už v prvním náčrtu filmového díla. Nějaká taková Filmová rada tedy bude muset fungovat v každém z velkých studií, aspirujících o nejvyšší metu ocenění. Filmová rada posuzovala scénáře a samozřejmě i samotný výstup, tedy hotový film. Horníci v ní zastoupení dbali, aby se nezapomnělo na horníky, o své se drali zemědělci i ženy, taktéž pracovníci v kovoprůmyslu.

Ano, bylo to šílené, a fungovalo to, dokud byl u moci vládce komunistického impéria Josif Vissarionovič Stalin. Jakmile umřel, během dvou let odumřela i Filmová rada. Nicméně princip žije a jak vidno, bude teď naplno implementován ve Spojených státech amerických, baště svobody, kam kdysi umělci z celého světa prchali před pronásledováním.

Našince jímá smutek nad faktem, že Američané uplatňují principy, které u nás platily za dob nejhoršího komunistického útlaku. Změnila se jen terminologie. Tehdy šlo o likvidaci tak zvaných buržoazních přežitků. Dnes se tomu říká změna společenských stereotypů. Podstata je v násilné implementaci ideologických principů, jež je třeba veřejnosti vnutit i přes její odpor.

Kam to povede

Co ovšem je naprosto šílené, to je snadnost, s jakou se američtí tvůrci ideologické agresi podvolují. V našem prostředí vzbudil úžas remake Sedmi statečných, tohoto kultovního remaku Sedmi samurajů. Agitka nabitá menšinami byla lidem k smíchu. Úlet? Ne, stává se to pravidlem. Česká počítačová hra Kingdom Come narazila v Americe na kritiku, že v ní nejsou černoši. Naplano dopadla vysvětlení, že se její děj odehrává ve středověku. Řešení tu přece je. Podívejme se na seriál Veliká o carevně Kateřině. Polovinu jejího dvora tvoří černoši. Není to americká výroba, produkce je australsko-britská. Kruh vymývačů mozků se k nám blíží.

A už proniká metastázemi i dovnitř, viz debatu o tom, že jsme vlastně rasisti a otrokáři, protože naše sklárny prodávaly korálky do Afriky a textilní průmysl využíval bavlnu česanou americkými otroky. Pořád lpím na víře, že těch čtyřicet let pod dusivou dekou komunistické ideologie vypěstovalo v naší společnosti dost obranných látek. Čas ovšem plyne a dorůstají nové generace. Ty mají o komunismu zkreslený obraz, že to byla doba, kdy se věšelo a zavíralo do koncentráku, a to se už nemůže stát. Mladá generace netuší, že podstatný byl pramálo dramatický, zato stálý a univerzálně fungující tlak. Ten lidem vnucoval nesmysly, vnucoval je všem, mladým jako starým, nestraníkům jako komunistům. Nikdo neunikl a každý se nějak účastnil.

Což je to, čeho jsme bohužel svědky na Západě. Nová pravidla pro Oscary dnes ještě budí pozornost. Zítra se už stanou normou a nikdo se jim nebude divit. Přijdou jiná pravidla. Oprátka se buď stahuje, nebo uvolňuje. Nikdy neustrne na jednom místě.

LN, 11.9.2020