Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždycky. Tohle smutné konstatování jednoho bývalého ruského politika teď bude moci používat i americký prezident Joe Biden. A to, i když nadále tvrdí, že stažení z Afghánistánu nelituje.

Důvodů k ukončení americké mise bylo hodně. Stejně tak ale hovořilo hodně důvodů pro to, aby Biden americké jednotky v zemi nechal – místo sta tisíc vojáků jich tam bylo už jen asi dva a půl tisíce a z velké části se podíleli spíš na strážení objektů nebo výcviku afghánských kolegů. Nešlo tedy o drahou misi, naopak se ukazuje, že dražší bylo opačné rozhodnutí.

Sám Biden na tiskové konferenci na přímý novinářský dotaz odpověděl, že ho jeho poradci nevarovali před vývojem, který nastal. O tom se dá s úspěchem pochybovat, protože vítězný postup Tálibánu byl jednou z velmi pravděpodobných variant vývoje.

Zdá se, že Biden věřil, že vítězství Tálibánu přijde později a nebude mu přičítáno za vinu. Že převáží úleva nad odchodem.

Zkusme odhadnout, z čeho asi Biden vycházel při svých úvahách. Jádro rozhodnutí odejít z Afghánistánu bylo racionální. Jestliže se nepodařilo Afghánistán dostat do formy za dvacet let, nebyl důvod soudit, že se to podaří za další dva roky nebo třeba dalších deset let.

Za druhé, sám Biden mluvil o tom, že Amerika potřebuje své kapacity přesměrovat jinam, například do oblasti východní Asie.

Biden má také očividný hlad po zahraničněpolitickém úspěchu. Tím spíše, že i odpůrci Bidenova předchůdce Trumpa uznávají, že se Trumpovi ledacos podařilo. Biden asi uvěřil, že afghánský odchod bude něco jako levný úspěch.

Americký prezident rovněž potřebuje nějak uspokojit levicové křídlo demokratů a před sebou má náročný boj o vnitropolitické cíle, jako jsou obrovské infrastrukturní investice.

Současně se zdálo, že americká veřejnost je jednoznačně pro stažení, pokud vůbec ještě existenci Afghánistánu bere na vědomí. Odchod podporovala i nadpoloviční většina republikánských voličů. To se samozřejmě může změnit, pokud se tamní vývoj zvrhne a začnou přicházet ošklivé obrázky – a to se vlastně už stalo.

Paradoxní je, že je tu precedent. Za Bidena jako viceprezidenta Amerika odešla z Iráku a během dvou let vznikl problém s Islámským státem.

Biden mluvil také o tom, že afghánští politici a armáda se musejí začít snažit sami a převzít odpovědnost za svůj stát. Není ale pravděpodobné, že věřil v jejich zázračnou proměnu. Američané už dávno věděli, že cíl vybudovat cosi jako „normální afghánský stát“ selhal, místo něj vznikl přerozdělovací mechanismus peněz ve prospěch zájmových skupin.

Američané na své afghánské partnery začali být alergičtí, snad je chtěli i trochu vytrestat, ale jejich karambol bude teď bolet i je.

Biden tedy asi skutečně doufal, že sklidí ovoce amerického odchodu a jeho negativní dopad přijde až později. Tedy že prospěje Americe i sobě. Jenže neodhadl psychologickou stránku věci v samotném Afghánistánu, kde spustil paniku i v jednotkách, které dosud fungovaly, a pokračoval v podrývání autority afghánské vlády, když o odchodu jednal bez její účasti přímo s Tálibánem.

Biden tedy sice nadále tvrdí, že amerického odchodu z Afghánistánu nelituje, ale už teď musí vědět, že se nepovedl. A tak už místo práce na zápisu do dějin světového míru začal přerozdělovat vinu – tu má prý Trumpova administrativa, která se Tálibánu zavázala, že letos odejde, on už prý přišel k hotovému.

Neboli Joe Biden už ví, že z levného úspěchu bude politicky drahý neúspěch.

Autor je komentátor Českého rozhlasu