25.4.2024 | Svátek má Marek


USA: Trumpova hrubka

21.7.2018

Na tiskovce s Putinem vybublalo Trumpovo zbytnělé ego. Jeho politika tak přátelská není

Proč to udělal, proč se dopustil tak hrubé politické chyby? Mám na mysli vystoupení Donalda Trumpa na tiskové konferenci s Vladimirem Putinem po jejich setkání v Helsinkách.

Nejdřív ráno tweetoval, že za špatné vztahy mezi USA a Ruskem mohou bývalé americké vlády, pak to na tiskovce zmírnil, že za ně mohou země obě; vina je na stranách obou. Tato morální ekvivalence, kterou za studené války vynikala levice, je neadekvátní; nezohledňuje, že o dobré vztahy s Ruskem usilovaly všechny dosavadní americké vlády, ale nakonec to nikdy nedopadlo.

George W. Bush se v létě 2001 zahleděl do očí Vladimira Putina a uviděl tam křehkou duši (na to reagoval senátor John McCain: řekl, že když se Putinovi do očí podíval on, uviděl tam tři písmena: KGB). Na konci Bushovy vlády, v roce 2008, Rusko napadlo Gruzii.

Pak nový prezident Obama (a jeho ministryně zahraničí Clintonová) se v roce 2009 pokusili s Putinem o „reset“, zlepšení vztahů. V roce 2014 Putin napadl Ukrajinu, rozpoutal na jejím východě válku a obsadil Krym. Obamova politika vůči Rusku byla v troskách.

Politika vs. rétorika

Ještě horší byla Trumpova odpověď na otázku, zda souhlasí s americkými zpravodajskými službami, že Rusko se v roce 2016 snažilo americké volby ovlivnit. Trump odpověděl, že jeho služby mu to říkají, ale Putin mu to velice přesvědčivě popřel a on nevidí důvod, proč by to Rusové dělali (následně otočil a tvrdí, že se přeřekl a chtěl říci „nedělali“ a že americkým tajným službám věří, ale to už je jen zmírňování škody). Naznačil, že cizímu autokratovi věří minimálně stejně jako zpravodajské komunitě vlastní země.

Toto chování bylo nepatriotické, ostudné a hanebné. Kritika přišla okamžitě; jak od opozičních demokratů, tak i od republikánů v Kongresu.

Proč to tedy Trump udělal? Někteří na levici razí tezi, že Putin na něj něco má a vydírá ho nebo že mu skutečně v roce 2016 dopomohl k vítězství a Trump je mu zavázán – či je přímo jeho agentem.

Myslím, že ani jedno z těchto tvrzení není pravdivé. Samozřejmě Rusové do voleb 2016 zasáhli a snažili se je ovlivnit, ale spíše tak, aby Američany rozeštvávali a vyvolali u nich nedůvěru v demokracii. Trumpovi k vítězství nejvíce dopomohla Hillary Clintonová tím, jak špatnou a neoblíbenou političkou byla; a taky to, že Trump vystihl starosti chudých Američanů a jejich odpor k nelegální imigraci.

Kdyby byl ruským agentem, jeho rétorika by byla ostře protiruská, ale politika proruská; ruský agent v čele americké vlády by se tak okatě prorusky nevyjadřoval. Přitom opak je pravda: politika Trumpovy vlády vůči Rusku je tvrdší než předchůdců Obamy a Bushe. Za Trumpa byly sankce vůči Rusku zpřísněny. Trumpova vláda, na rozdíl od Obamovy, dodala Ukrajincům účinné protitankové střely Javelin. Za Trumpa Američané během bitvy v Sýrii zabili dvě stovky ruských „žoldnéřů“. Navíc Trump až nediplomaticky tlačí na evropské země NATO, aby zvýšily své výdaje na obranu na dvě procenta HDP, a na Německo, aby zrušilo plánovaný plynovod z Ruska Nordstream 2. Nic z toho není v zájmu Ruska, oba požadavky zvyšují nezávislost a obranyschopnost Evropy vůči Rusku. Takto by se ruský agent nechoval. Ale faktem je, že mezi politikou Trumpovy vlády vůči Rusku a jeho rétorikou je rozpor.

Možnost spojenectví

Proč tedy tak vystupoval na tiskové konferenci? Důvod je prozaický: jeho ješitnost, marnivost a ego. Nesnese pomyšlení, že by jeho vítězství ve volbách 2016 mohlo být pošpiněno tím, že mu k němu pomohl někdo jiný. Proto ruské zasahování do voleb bagatelizuje, minimalizuje, popírá. Přitom ruský pokus volby ovlivnit nic nemění na tom, že vyhrál on, a legitimně.

A pak si chce připadat jako velký vyjednavač, který dokáže uzavřít výhodnou dohodu s každým, ať už s Kim Čong-unem, či s Putinem. Uspěje tam, kde nikdo před ním neuspěl. Tedy opět, zbytnělé ego.

Bylo by skvělé, kdyby Amerika a Západ měly dobré vztahy s Ruskem. A Amerika a Rusko možná budou někdy opět spojenci; nejspíš tehdy, pokud by je ohrožovala jiná rozpínavá mocnost, například Čína. Zatím v té situaci nejsme. Proč ne? I kvůli současné ruské politice.

Na konci války americký vyslanec Averell Harriman Stalinovi blahopřál, že dovedl své armády až do Berlína. Stalin mu odpověděl: „Ano, ale car Alexandr je dovedl až do Paříže.“ Jinými slovy, získat polovinu Evropy bylo fajn, ale Stalin „miloval“ Evropu natolik, že ji chtěl celou.

Putin obdivuje Stalina. Nemá až takové ambice jako on, ale usiluje o hegemonii, o rozbíjení a rozeštvávání vnitřní politiky v zemích na západ od svých hranic. Dokud se Rusko těchto ambicí a aktivit nevzdá, mít s ním plně přátelské a spojenecké vztahy nelze. Pokud by se jich vzdalo, nebyl by důvod nemít ho za spojence.

LN, 19.7.2018

Autor je ředitel Občanského institutu