Nedávno vydal Stockholmský ústav pro výzkum světových problémů výroční zprávu o nákladech jednotlivých zemí na obranu. Zpráva vyvolala bouřlivou reakci ve Spojených státech. Časopis National Interest reaguje na zprávu článkem s poněkud ironickým titulkem „Dobrá zpráva pro Rusko a Čínu: Americké ozbrojené síly jsou v podvyživeném stavu.“ Autor článku neskrývá své rozlícení.

Zatímco vojenské výdaje Spojených států klesly za posledních pět let o celou čtvrtinu, i když stále ještě činí 600 miliard dolarů, Rusko a Čína za stejnou dobu navýšily výdaje na obranu o neuvěřitelných 40 procent. Přitom právě Čína, Rusko a Írán jsou pokládány v Americe za hlavní zdroje bezpečnostního ohrožení.

Jinými slovy – tváří v tvář rostoucím hrozbám snižuje Washington obranyschopnost Spojených států. V časopise National Review známý americký historik Victor Davis Hanson formuluje základní otázku trochu jinak: Jak dlouho si mohou Spojené státy dovolit financovat obranu svých spojenců?

„Socialistická Evropa,“ uštěpačně píše Hanson – „spoléhá na to, že Amerika nadále potáhne břemeno finančních nákladů za celé NATO.“ Většina členů obranné aliance totiž se zpožděním platí nebo nehradí vůbec své finanční závazky, přesto, že nepřekračují 2 procenta HDP.

Americké vojenské výdaje se staly tématem prezidentské volební kampaně poté, co republikánský kandidát Donald Trump nedávno zpochybnil efektivitu NATO. Prohlásil, že bude-li zvolen prezidentem, donutí bohaté spojence Ameriky postarat se o svou bezpečnost z vlastních zdrojů.

Z úst republikánského kandidáta to zní poněkud neobvykle – zpravidla právě republikáni nikdy nelitovali peněz na obranu. Přitom žehrání Američanů na přehnané vojenské břemeno není novinkou: mnozí z nich si myslí, že vynaložené peníze by mohly být utraceny účinněji než na výrobu kanónů.

600 miliard dolarů ročně, je to málo nebo moc v kontextu americké ekonomiky? Bývalý vysoký pracovník Pentagonu Daniel Goure, nyní viceprezident Lexingtonského ústavu má za to, že tato částka není nikterak přehnaná. Je to zhruba 3,5 procenta národního HDP a kolem 12 procent všech mandatorních výdajů.

Pro porovnání: v době, kdy vyvrcholila studená válka, vydávaly Spojené státy ročně zhruba 10 procent HDP, ještě počátkem 80. let to bylo 7 procent. 3,5 procenta je podle Goureho přiměřená cena za bezpečnost nejen Ameriky, ale celého svobodného světa. Značná část peněz jde na platy, přípravu a zdravotní péči pro vojenský personál. Roční plat řadových vojáků a seržantů činí od 20 do 80 tisíc dolarů. U důstojníků je to 40 – 120 tisíc. Jen dobře placení vojáci mohou být pokládáni za nejlepší na světě.

Americká armáda má za úkol bránit zájmy Spojených států a jejich spojenců na třech světových kontinentech. Musí počítat nejen s účastí ve velkých válkách, ale také v lokálních konfliktech a protiteroristických operacích. Na plnění takových úkolů je zapotřebí značných prostředků.

Kdysi v dobách studené války byl populární slogan „NATO existuje proto, aby Amerika byla přítomna v Evropě, Německo zůstávalo pod kontrolou a Sovětský svaz mimo Evropu“. Svým způsobem tento úkol platí i dnes.