O nominaci stát se kandidátem Republikánské strany na prezidentský úřad v nadcházejících listopadových volbách 2012 polovina uchazečů již odpadla. Zbyli jen čtyři, z nichž jeden - bývalý senátor Rick Santorum, má dosud naději nepatrnou, a druhý - kongresman Ron Paul, naději nulovou. Zbývá dvojice značně se lišících soků - Mitt Romney, bývalý guvernér státu Massachusetts ("lidově demokratické republiky" - takto občas poťouchle zvané), multimilionář, ve Washingtonu se ve vládnín funkci nikdy nevyskytoval. Mormon, který vzdor polygamní tradici své víry byl vždy manželem jen jedné životní družky a otcem přemnoha potomků. Druhým je Newt Gingrich, bývalý Speaker - předseda Sněmovny v Kongresu (po prezidentovi a viceprezidentovi třetí nejvyšší ústavní činitel v USA), jenž se musel s funkci koncem 90. let rozloučit za dost disharmonických okolností. Ač nikoliv mormon, je potřetí ženat - dosavadní rekord mezi uchazeči na nominaci. V nyní již víc než tuctu absolvovaných střetnutí jako debatér vyniká a přemnoho lidí by se těšilo na utkání s Obamou na teleprompter odkázaným, jak by ho snadno deklasoval. Republikánský establishment ale dává jednoznačnou přednost Romneymu.

Jakkoliv se ti dva tvrdě potýkají a vyhazují miliony na tzv. negative campaigning k vzájemnému očerňování, přesto se shodují na tradičních konzervativních principech: omezit pravomoce federální vlády, zabránit dalšímu růstu národního dluhu a Obamově snaze kopírovat západoevropský model sociálního státu. Zdůrazňovat tradiční americké principy individuální soběstačnosti, nespoléhat se na stát, přerozdělováním se bohatství nerozmnoží, vláda může dát jen to, co předtím někomu vzala. Při opakovaném zdůrazňování občanských práv také se zmínit o občanských povinnostech, tak jak si občas troufne doporučit Clarence Thomas, černošský soudce Nejvyššího soudu (např.Time, 27.4.2009).

- - -

Obamovi za tři roky svého prezidentování se podařilo zmnožit národní dluh o pět bilionů dolarů čili o víc, než způsobili všichni jeho předchůdci dohromady.

24. ledna 2012, v hodinu trvajícím projevu k oběma sněmovnám Kongresu (tradiční tzv. State of the Union address) se hlásil k zásluhám úspěšných politických kroků, jimž se však neúspěšně snažil zabránit, a naopak se nezmínil o neúspěšných iniciativách , jež neúspěšně prosazoval. Například jeho pošetilý green-energy program, půl miliardy vyhozených dolarů pro preferovanou firmu Solyndra, skončivší v bankrotu, za utrácení v rozsahu 5 milionů dolarů na získání jedné pracovní přiležitosti v oboru renewable energy.

Během několika málo hodin po projevu, jeho kritici napočítali aspoň tucet nikoliv nepodstatných nepřesností neboli lží.

Od února 2009, začátku Obamova prezidentování, v automobilovém průmyslu přibylo 33 700 pracovníků a nikoliv téměř 160 000, jak tvrdil.

Zahraniční konkurence je ve výhodné pozici nikoliv zejména zásluhou subvencí od vlastního státu, ale proto, že snaha dělat byznys v USA si vyžádá o 20 procent vyšší náklady.

Nepravdivé je Obamovo tvrzení, že za jeho vlády zcela nejvyšší počet strážců se snaží uhlídat beztoho neuhlídatenou jižní hranici.

Obama též tvrdil, že těžba ropy je teď větší než kdykoliv za posledních osm roků. Ve skutečnosti, na federální půdě v jeho jurisdukci, těžba ropy poklesla o 40 procent.

- -¨- -

Nejen v tomto Obamově významném projevu, snad nejčastěji zdůrazňovaným požadavkem je slovo FAIR , pouhá čtyři písmena - adjektivum ve smyslu "přiměřený, poctivý, spravedlivý". Takové jeho iniciativy Republikáni kritizují jako class warfare - "třídní boj", nám dobře známý z vlastní neblahé minulosti. Příjmové rozdíly v Americe jsou ovšem značné, až nebetyčné. Někteří sportovci, hollywoodští idolové, všelijací tajtrlíci si vydělají mnohonásobně víc, než oficiální hlava státu. Na disproporce tak nehorázné ale veřejnost , občané, voliči reagují s daleko menší dávkou závisti, než jaká je přece u našeho českého národa k nepřehlédnutí.

Obama opakovaně cituje Warrena Buffetta, miliardáře investora, že kdo vydělá víc než milion dolarů ročně, by neměl platit na daních míň než 30 procent. Není přece spravedlivé zdaňovat mzdu pracujících dvojnásobnou výší než bezpracný příjem z investic, postižený pouhými 15 procenty, tak jak je tomu v současnosti.

Pravda to však je nezcela pravdivá. Leckdo totiž namítne, že může investovat pouze peníze, které si vydělal a z nichž již daně pozřely onu již téměř třetinu. S jeho mu ponechaným zbytkem pak může naložit podle libosti - buď jakkoliv utratit, třeba i nezodpovědně prohýřit, nebo investovat k prospěchu ekonomiky, celonárodního hospodářství. Když tak učiní, bude postižen těmito dalšími 15 procenty daní.

NIKDY se ale Obama nezmíní o přece jen fundamentální skutečnosti, že téměř polovina (47%) obyvatel země vůbec žádné daně neplatí.

Těm neplatícím se dostává všemožných požitků. Podpora v nezaměstnanosti po dobu dostatečně dlouhou k získání jiné kvalifikace, po níž je značná poptávka. Různé podpůrné programy, s nikoliv ojedinělým výsledkem, že u mnohých příjemců pominula snaha se o jakékoliv zaměstnání zajímat.

Oni welfare recipients, permanentně deaktivovaní občané - a vděční voliči - se těší všelijakým výhodám. Právě se dočítám o vládním podpůrném programu SafeLink Wireless. Ten totiž každého nepracujícího obdarovává mobilním telefonem a s měsíčním přídělem 250 minut k popovídání.

Tato zpráva, kterou jsem obdržel 22. ledna 2012, obsahuje též informaci s příslušným odkazem.

Rád bych se mýlil v předpokladu, že v naší rodné zemi by se nenašel druh lidí bažících po takových požitcích.

KONEC