22.5.2022 | Svátek má Emil


USA: Realita a politicky korektní ostýchání se o ní vyjádřit

21.6.2012

Začnu zdánlivě snadno zodpověditelnou otázkou: Co je větším proviněním - zda čin (muž mlátící a třeba i umlátivší ženu, mrzačení dívčích genitálií, uříznutí hlavy naboženskému provinilci jakéhokoliv pohlaví či věku) nebo opovážlivost se o činu zmínit?

Pokrytectví se vyskytující v několika podobách. Tytéž mravně rozčepejřené horlitelky kvůli banálním slovním epizůdkám dovedou předstírat slepotu a hluchotu v početných a nezřídka smrtelných případech, kdy převládá ticho na pěšině s mnoha horory. Podle odhadu OSN (United Nations Population Fund) je minimálně 5000 žen ročně zabito ve vlastních, téměř výlučně islámských rodinách z důvodů neposlušnosti vůči tradici: neochota chodit se zahalenou hlavou, dávat přednost západnímu stylu oblečení, mít přátele i jiného náboženského přesvědčení, mít zájem o vyšší vzdělání, neochota souhlasit s rodiči zaranžovaným manželstvím, iniciativa zbavit se surového manžela či jakékoliv počínání příliš nezávislé svéhlavičky.

Před třemi roky jsem psal o uříznuté hlavě, jejíž majitelkou bývala Aasiya Z. Hassan, věk 37, o ni přípravená v Pákistánu narozeným manželem Muzzammilem Hassanem, věk 44. Do Ameriky se dostal už jako hošík před víc než třiceti lety. Vzdělanec, udělal kariéru v provozu televize, dotáhl to dál a výš než většina rozených Američanů.

Jeho manželství ale příliš nekvetlo. Muzzammil smrtí vyhrožoval, došlo k rozvodovému řízení, soud mu zakázal se ke strachující choti přibližovat. Dne 12. února 2009 se však v televizním studiu potkali a Muzzammil se - v tradici své země, kde likvidace ženy zas tak moc neznamená a policie se vesměs nezajímá - dostavil na policejní stanici v Buffalu, státu New Yorku s informací, kde že najdou jeho bezhlavou a mnohonásobně pobodanou manželku. Opakovaně zdůrazňoval, že podle islámského práva ona neměla právo se rozvádět a teď, když je bez hlavy, nemůže se dostat do ráje.

Nová věru zkušenost pro tamější vyšetřující orgány, jak si představit situaci, když choť nožem fidlá hrdlo manželky a ona pokorně drží, aby se dílo povedlo. Multikulturní ošemetnost, tudíž našlapovat tuze opatrně. V hlavních mediálních zdrojích žádné palcové titulky o tak krvelačném počínání šéfa televize, jak by se určitě bylo stalo, být pachatelem křesťan, žid, mormon, buddhista. Televizní kolosy CBS, NBC, ABC, rovněž veřejnoprávní PBS ani slovo. Většina funkcionářek přední feministické organizace NOW o řeznickém výkonu raději mlčela nebo se snažila událost rozmělnit s poukazem na muži provozované surovosti kdekoliv kdykoliv. Celonárodní předsedkyně Kim Gandyová dokonce zatratila přílišný zájem o tuto nepříjemnou událost, takto prý podněcující rasismus a matoucí generalizace (it might lead to "profiling").

Už jsme dospěli tak daleko a hluboko. Příkladem poslouží americký televizní kolos (mým zdrojem Colin Flaherty, "MSNBC: Don't Expose Muslim Atrocities", WND, 22.5.2012) s programem "Melissa Harris-Perry Talk Show", v němž jako host vystoupila Mona Eltahawy, autorka pojednání v časopise Foreign Policy o své zkušeností v Egyptě - za demonstrace zlomené ruce, mučení a znásilnění ve vězení. Překvapila ji reakce televizních hostitelů, kteří vyjádřili pochyby o jejím právu se zmiňovat o onom násilí vůči ženám, mrzačení genitálií, nucení desetiletých děvčátek do manželství, jako o nevhodném upozorňování na takové přece tradice. Tým MSNBC si k podpoře do studia pozval Leilu Ahmedovou, profesorku z Harvardu, univerzity té nejznamenitější. Ta velice zapochybovala o právu autorky onen článek napsat - ne že by byl nepravdivý, ale že neprospěl mohamedánské reputaci." Vy jste neměla posloužit (give fuel, fodder) lidem, kteří nenávidí Araby a muslimy za nynějších okolností (in this climate of our day)."

"Nejsem to já, kdo staví muslimy do špatného světla," odpověděla autorka Mona, "ale jsou to tyto jimi páchané atrocities ("krutost, ohavnost, zvěrstvo")."

Před pár dny tiskové agentury se zmínily o incidentu v Berlíně, kde manžel odtáhl svou nedostatečně poslušnou manželku na střechu domu, tam ji podřízl. a tělo rozparceloval dřív, než přispěchala policie.

V tom případě žádný záběr krvavého aktu jsem neměl k dispozici, na rozdíl od pětiminutového videa o popravě, dvě minuty s podřezáváním jiného hrdla. Po pár vteřinách jsem nebyl schopen na takovou hrůzostrašnost se dívat, ale pečlivě jsem přečetl text s názvem Graphic Video: Muslims Slaughter Convert to Christianity in Tunisia, autor Raymond Ibrahim, Associate Fellow, Middle East Forum).

Poprava pro zločin apostasy ("odpadlictví") mladého muže, který přestoupil na křesťanstkou víru, odmítl odvolat, smířen s ortelem. Kati v kápích, u toho osoba v arabštině mumlající mohamedánské modlitby, zatracující křesťanství, s výzvami "Alláh buď pomstěn, porazit infidels (bezvěrce)", hlava pak uříznuta s doprovodem radostných výkřiků o dosaženém vítězství.

Případem se v televizním pořadu "Egypt Today" zabýval Tawliq Okasha, liberální komentátor. Troufl si vznést otázku, jak tento druh lidí - příslušníků Muslimského bratrstva, oněch zarputilých Salafistů - by si představoval svůj druh vládnutí (a podle předběžných volebních výsledků z 17. června 2012 vítězství se jim pravděpodobně podařilo docílit). Egyptský vůdce Salafistů zřetelně prohlásil, že žádný muslim nemá právo opustit svou víru a kdo tak učiní, zabit být musí. Takový je Mohamedův příkaz. Encyclopaedia of Islam, pokládaná za "the most authoritative reference work on Islam in the English language", potvrzuje absolutní jednomyslost v této záležitosti: jediným možným trestem pro tyto provinilce je smrt.

Tak přikazuje Islám, náboženství míru, a kdo by o jeho mírumilovnosti zapochyboval, dopustil by se zločinu islamofobie.

- - -

Tento druh zbabělé pokrytecké přetvářky je zvlášť zřetelný a odpudivý v kontextu se současnou americkou černošskou realitou, o níž si troufá zmínit jen hrstka odvážlivců z jejich ohrožených řad. Jedním z nich je Walter E. Williams, černošský profesor ekonomie na George Mason univerzitě ve Virginii. Ve svém pojednání "Should Black People Tolerate This?" (Townhall.com, 23.5.2012), proč by černoši měli tento stav tolerovat, prezentoval otřesná data: každý rok dojde k zavraždění zhruba 7000 černochů, což v údobí 1976 - 2011 znamenalo ztrátu víc než čtvrt milionu (279 384) životů, z nichž v 94 procentech to bylo zabíjení ve vlastních řadách - černoch zabije černocha. Daleko víc nebezpečí než na bojišti v Iráku a Afghánistánu jim hrozí na ulicích ve Filadelfii, Chicagu, Detroitu, Oaklandu, Newarku a dalších měst. Pravděpodobnost usmrcení je až 22krát větší než mezi bělochy. Zabití černocha Trayvona Martina příslušníkem jiné rasy vyvolalo národní pozdvižení, v němž se angažoval i prezident Obama, který se ale neobtěžoval komentovat skutečnost zabití 41 černochů během jednoho vikendu v Chicagu, jeho politické bázi. Zločinnost ve vlastních černošských řadách je ta největší epidemie, o násilnostech, kde obětí jsou běloši nebo příslušníci jiných rasových skupin, se ve většině případů mlčí.

"Rasistická demagogie od prezidenta dolů není v nejlepším zájmu národa a navíc je i nebezpečná," uzavírá tento profesor Williams, statečný člověk.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!