V USA vládne ideologie genderové rovnosti. A vládne i navzdory statistikám

Softwarový inženýr James Damore, zaměstnanec společnosti Google Inc., poslechl výzvu generálního ředitele. Výzva měla podnítit zaměstnance, aby psali podněty pro zlepšení řízení firmy. Anketa byla pro jistotu anonymní.

Ředitel Sundar Pichai si Damorův příspěvek přečetl a navzdory ujištěním, že zaměstnanci mohou skutečně psát cokoli, Damora okamžitě propustil. Proč?

James Damore si ve svém příspěvku dovolil kritizovat jednu z nejnedotknutelnějších posvátných krav oficiální americké ideologie: genderovou rovnost. Nebylo důležité, že Damore napsal svůj příspěvek velmi korektním, konstruktivním způsobem. Nebylo podstatné, že Damore nevystupoval z pozice mizogyna nebo sexisty – což je dnes nařčení stejně závažné jako rasismus nebo nacismus. Nálepka sexisty vám spolehlivě zruinuje kariéru ve státním i v soukromém sektoru. Žádná korporace nechce mít konflikt s militantními aktivisty a bojovníky za rovnost.

Výpověď na konto statistiky

Přesně to si řekl Sundar Pichai, když posílal Damorovi výpověď. A co bylo jádrem problému? Otázka, proč Google zaměstnává v technických profesích jen zhruba 20 procent žen. James Damore napsal:

„V průměru se muži a ženy biologicky liší v mnoha směrech. Tyto rozdíly nejsou pouhým sociálním konstruktem, neboť jsou univerzální ve všech lidských kulturách, mají zpravidla biologické příčiny související s prenatálním testosteronem, uvedené znaky jsou vysoce dědičné a odpovídají výsledkům, které lze očekávat z hlediska evoluční psychologie.“

Už samo konstatování, že biologické rozdíly mezi pohlavími existují, je v dnešní Americe provokativní až dost. Damore šel ale ještě dál. Například: „Ženy jsou v průměru více otevřené pocitům a estetice než myšlenkám. Ve srovnání s muži mívají větší zájem o lidi než o věci. Tyto rozdíly částečně vysvětlují, proč ženy mají relativně větší zájem o práce ve společenské nebo umělecké sféře. Programování je spíše preferováno muži, neboť vyžaduje systematické myšlení, a dokonce i v rámci softwarového inženýrství více žen pracuje na uživatelských rozhraních, což je práce, která se týká lidí a estetiky.“

Damore nikde nikdy nenapsal, že ženám chybí schopnost systematického myšlení. Uvedl jen, že statisticky vzato v této oblasti mají tendenci vynikat spíš muži a podepřel toto tvrzení zdroji. Z věcného hlediska citované výzkumy a odborné práce nikdo nevyvrátil. Povrchní čtenář ovšem může Damora obviňovat z tvrzení, že „ženy neumějí systematicky myslet“.

Pokračujme v Damorově textu: „Vždy se ptáme, proč nevidíme ženy v nejvyšších manažerských pozicích, ale nikdy se neptáme, proč v nich vidíme tolik mužů. Tyto pozice vyžadují dlouhou a stresující pracovní dobu, která může být neslučitelná s představou vyváženého a naplněného života. Společenské postavení je primárním měřítkem hodnocení mužů, což nutí mnoho mužů sledovat náročné, vysoce placené kariéry, i když jsou na úkor osobního života. Lze si povšimnout, že stejná síla, která vede muže do vysoce placených a vysoce stresujících zaměstnání v technických a manažerských profesích, má za následek, že muži přijímají náročná a nebezpečná povolání, jako je horník, popelář nebo hasič, a proč muži představují 93 procent obětí pracovních úrazů.“

Principy manifestu

V tomto odstavci Damore uvádí odkaz na práci Michaela W. Wiedermana a Elizabeth Rice Allgeierové: Rozdíly mezi pohlavími při volbě sexuálního partnera: Sociobiologické, nebo socioekonomické vysvětlení?, která byla publikována v časopise Ethology and Sociobiology v roce 1992. Autoři uvádějí: „Muži oproti ženám přikládají větší důležitost fyzickému vzhledu, zatímco ženy dávají důraz na výdělečné schopnosti potenciálního partnera. (...) Provedli jsme výzkum na vzorku studentů (v počtu 997) a dalších osob (v počtu 282), které jsme požádali, aby sdělili očekávaný příjem potenciálního partnera a váhu charakteristik důležitých pro jeho výběr. V souladu s dřívějšími výzkumy, muži kladli větší důraz na proměnnou Pěkný vzhled, zatímco ženy dávaly důležitost položce Dobré finanční vyhlídky.“

Damorův příspěvek je dobré číst celý. (Lze jej najít pomocí Google, klíčová slova „Damore manifesto full text“.) Netvrdí, že ženy jsou pro technické profese nevhodné. Tvrdí pouze, že statistiky a výzkumy poskytují jistá data. Což je fakt.

Pozorný čtenář zjistí, že autor prosazuje dva principy: (1) politika nemá na pracovišti co dělat, zejména, jde-li o špatnou politiku založenou na pseudovědeckých dogmatech; (2) lidé by měli být posuzováni jako jednotlivci, nikoli na základě skupinových kritérií: pohlaví, rasa, věk, atd.

Je smutné, že ve svobodné zemi, jakou jsou USA ve 21. století, je vůbec nutné něco takového zdůrazňovat. A mimochodem, Google by si zasloužil lepšího generálního ředitele. Nebo možná ředitelku.

Autor je ekonom, Robot Asset Management SICAV investiční společnost, a. s., je spoluautorem programu Realistů

LN, 18.8.2017