Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996USA: Předávání žezla ve Washingtonu
Diplomat započne jako nejnižší attaché, z třetího tajemníka výš, než se stane panem radou, až k případnému dosažení velvyslaneckého cylindru. Nebo se stát kandidátem výlučně politickým, být vybrán za všelijaké zásluhy (třeba senátor, který právě volební utkání prohrál a je momentálně bez zaměstnání, nebo mecenáš, štědře přispívající do partajních žoků, nebo druh celebrity jako bývalá hollywoodská hvězda Shirley Temple, která reprezentovala supervelmoc v Praze v závěrečném dějství normalizace). Podivný věru systém, v němž se outsiderům amatérům dostává pověření, aby dirigovali jim podřízené profesionály. Ovšem když zavane jiný, politicky nepříznivý vítr, tito appointees rázem končí, musí se pakovat, pryč s nimi.
Čím vyšší funkce, tím větší je existenční zranitelnost.V domácím byrokratickém prostředí rovněž převládá takový dualismus, že prezidenti či premiéři se chopí žezla s doprovodem svých oblíbenců, na jejichž schopnosti či aspoň loajalitu mohou spolehnout. Ti pak třeba i mediálně zazáří, ale kvapně vyhasnou s koncem kariéry svého dobrodince. Obama do Bílého domu jako významného dirigenta přivedl takto povýšeného, tuze ambiciozního kongresmana jménem Rahm Emanuel .Tento bývalý baleťák, s dvojím (americkým a izraelským) občanstvím, ovšem ve své funkci nesetrvá o minutu déle, než bude trvat Obamův pobyt u prezidentského stolu.
Připomínám si slova legendárního Everetta Dirksena, někdejšího senátora z Illinois, když na výtku, že do funkcí jmenuje své přátele, odpověděl otázkou „To si mám vybírat své nepřátele?“ Odtud z dálky o machinacích na české politické scéně vím pramálo, ale předpokládám, že po volbách v roce 2006 Topolánek si v premiérském úřadě neponechal a spěšně vystrnadil Paroubkovy kumpány.
Historie bohatě potvrzuje, že s nejistotou na politické frontě roste vliv oficiálně neutrálních byrokratů. Někdo přece musí stát spravovat a nebudou to čerství ministři, kteří budou nahrazeni jinými dřív, než se zorientují ve svěřeném rezortu. Tak potvrzují tristní zkušenosti francouzské třetí a čtvrté republiky. Nebo i celé poválečné období v Italii s tucty vlád miniaturní životnosti, připomínající oprávněnost povzdychu, přisuzovaného Mussolinimu, že vládnout v Itálii není obtížné, ale jaksi zbytečné.
V diktaturách k tomuto druhu povolební výměny kádrů ovšem nedochází. Zato byly a stále jsou k dispozici čistky v kteroukoliv dobu. Stačí si připomenout naši dobu socialistickou, budovatelskou – i s šibenicemi jsme to uměli.
Pracovníci v amerických mediích si tradičně přisuzovali roli prokurátorskou, šťourat se v počínání držitelů moci, odhalovat nepravosti, pranýřovat, nápravy se domáhat. Čili onen tzv. corrective mechanism, což ze sdělovacích protředků vytvořilo značně vlivnou, autonomní mocnost s ledajakým vztahem k objektivitě vlastního počínání.
Zatímco zatracování George W. Bushe se stalo nepominutelnou normou, jeho nástupce v úřadě se dosud těší výhodě občas definované jako Mandela Factor. O pozoruhodném Nelsonu Mandelovi, tuze se ve své jihoafrické vlasti zaslouživším o demontáž o apartheidu bez krveprolití, přece sdělovací prostředky nesdělily nepříznivé slovo. Však taková kritika by čpěla obviněním z rasismu, takže na něco takového sakramentský pozor si dát. Totéž platí v nynějších amerických podmínkách.
Buďme konkrétní, poslušme si příkladem: inauguration, oficiální uvedení nového prezidenta do úřadu. Před čtyřmi roky (po Bushově znovuzvolení) novinové titulky takto vyjadřovaly notné mediální rozhořčení:
REPUBLIKÁNI UTRATÍ 42 MILIONŮ NA INAUGURACI, ZATÍMCO NAŠI VOJÁCI NEMAJÍ ŘÁDNĚ OBRNĚNÁ VOZIDLA.
42 MILIONŮ NA OSLAVY BOHÁČŮ, ZATÍMCO OBYČEJNÍ AMERIČANÉ UTŘOU NOS (doslova „get the shaft“)
NEZODPOVĚDNÁ BUSHOVA EXTRAVAGANCE V TÉTO EKONOMICKY OBTÍŽNÉ DOBĚ .
Čtyři toky poté Obamova inaugurace přišla na víc než čtyřikrát tolik peněz. Media takový pokrok hodnotila jásavými titulky:
OBAMOVA HISTORICKÁ INAUGURACE STÁLA POUHÝCH 170 MILIONÚ.
OBAMA UTRATIL 170 MILIONÚ: AMERIKA POTŘEBUJE VELKOU OSLAVU.
OBAMA UKAZUJE AMERICE JAK OSLAVOVAT.
Při vystěhování z Bílého domu, Bushovy dcery pro Obamovy dcery připravily košíky s všelijakým obsahem: květiny, sladkosti, hračky, vycpané medvidky, různá DVD a CD . U toho dopis s upřímným přáním a s radami, jak si zvyknout na život v tak jinačím protředí.
Skeptik něco takového třeba znicotní jako prázdné, formální, a kdo ví zda vůbec upřímné gesto.
Ano, jistěže lze u jeho upřímnosti pochybovat. Ale každopádně okolnosti Bushova stěhování se lišily od jeho původního příchodu před osmi lety. Tehdy personál končícího Clintona viceprezidenta Gora projevil svou nelibost důkladnou devastací nedobrovolně opouštěných prostorů. Ze zdí vyrvali dráty, zásuvky, elektrické spojení, nepoužitelnými učinili kompjutry, a pomstychtivost odcházejících vandalů byla tak značná, že z klávesnic odstranili písmeno W , jímž se Bush syn lišil od svého otce, prezidenta před Clintonem. Navíc do toaletních mís nacpali takové množství papíru, že se jim podařilo ucpat a účinně deaktivovat tato místa potřebné úlevy. Došlo též k poničení nábytku v ložnicích, celková škoda odhadovaná na mnoho tisíc dolarů.
Media, jakkoli nepřátelská, neměla příležitost libovat si sděleními, že odcházející Bush a jeho lidi by též byli vandalizovali, případně pro svou osobní potřebu ledacos užitečného ukradli, jak se tehdy v případě jeho předchůdce proslýchalo.
Končící prezident na odchodnou uděluje i amnestie. Rozdílem v takovém počínání se budu zabývat v některém z příštích článků.
* * *
Poznámka redakce:
Dovolujeme si upozornit čtenáře, že v nakladatelství Šulc-Švarc vyšla nová knížka Oty Ulče o nejrůznějších možnostech i nemožnostech našeho glóbu, tentokrát pod názvem Zašmodrchaný svět. Autor v ní začne zmínkou o přínosu i nevýhodách globalizace, podumá o dopadech přírodních živlů a od přírody, kterou dovede lidstvo jen málo ovlivnit, se přehoupne k odlišnému počínání lidí na různých místech planety, zvláště pak v Americe, kde tráví většinu života, a nepřehlédne ani křivolaké směřování mezinárodní politiky a její časté pokrytectví, co z toho si zaslouží převzít, imitovat a čeho se naopak vyvarovat.
* * *
Neoficiální stránky Oty Ulče
