Každý druhý rok máme v Americe nějaké volby: místní, státní, celonárodní (všech kongresmanů a třetiny senátorů) a volby prezidenta pak každý čtvrtý rok. Právě takovým bude ten příští s číslicí 2016. Jak ten čas letí a hodnoty pozměňuje! Jak tuze passé připadají někdejší Clintonovy eskapády s orální aktivistkou Monikou a jeho lživé vytáčky. Tehdejší kandidáti usilující o politická koryta tuze voličům zdůrazňovali takzvané family values. Tentokrát se snažíme vypořádávat s rasismem - překážkou ještě asi víc sakramentskou.

Na vrcholu tradičních hodnot dosud setrvává slib, závazek manželské věrnosti, navýsost zranitelné. Jejím největším nepřítelem je ovšem Čas, okoukanost plodící rutinu a nudu. Totéž sexuální potěšení až nadosmrti stejné jako tatáž krmě každý den servírovaná vede realisty ke skeptickému závěru, že monogamie je něco nepřirozeného a nedodržovaného, stejně jako je celibát katolického kněžstva. Pokrytectví bují všemi směry, proto se tolik zanáší, podvádí, rozvádí. Z přílohy Lidových novin jsem se kdysi dozvěděl: “Jsou Češi promiskuitní národ? Podle průzkumu ano. Promiskuitní osobu lze odhalit, nikoliv však určit podle tabulek typu: pět sexuálních partnerů za tři dny = středně lehká promiskuita.”

Můj vyženěný dědeček z manželčiny strany, čínský mandarin, ke své legální choti si časem (dost brzkým časem) přibral choť další, příložní, doplňkovou, až jich pak měl šest a všechny žily harmonicky pod toutéž střechou. Mohamedáni smějí mít čtyři. Mohamed, zakladatel této víry, pojal manželek devět až dvanáct, neví se přesně. Imám Bukhari v knize Al-Sahih píše, že “nejlepším v muslimském národě je muž, který má nejvíc žen”. Tuze se vyznamenal Mohamedův vnuk Hassan Ibn Ali, který jich měl dvě stovky. K takovým výkonům byl povzbuzován a obdivován dědem Prorokem.

Polygamie měla své socio-ekonomické opodstatnění zejména po velkých bitvách, kdy se ztrátami na bojištích přibývalo příliš vdov a sirotků, o něž bylo třeba se postarat. (Těmto ohleduplným jistotám však neprospívalo manželovo právo rozvodu uskutečněného pouhým provoláním “Zapuzuji” třikrát za sebou. Obrana proti zevšednění, příjemná omlazovací rotace kádrů, ale byla tak zaručena.) Vlivní islámští mudrci tvrdí, že polygamie existuje ve všech společnostech, ale s tím rozdílem, že v západních zemích je pokládána za něco nemorálního, diskriminujícího milenky a zplozené levobočky. Tak jako v říši zvířat, značně výraznější jsou choutky samců i v lidské společnosti. Mít jen jednu ženu, samec by ji k její škodě příliš uondával. Navíc ženy menstruují, každý měsíc po řadu dní jsou k nepoužití a ještě delší dobu tak tomu je po porodu. V Íránu, v němž převažuje šíitská verze islámu, došlo začátkem devadesátých let dvacátého století k oficiálnímu přijetí systému sigheh - praxi tzv. dočasných manželství. K těm dojde pouhou recitací verše z koránu, smlouva mezi partnery je toliko ústní, na matričním úřadě se nezaznamenává a takový manželský stav může trvat sto let nebo jen pár minut. Čímž se nakrásně našla vrátka k legalizaci nevěstinců, oficiálně pojmenovaných na “Domy cudnosti”.

Mnohé křesťanské církve již poskytují požehnání manželstvím homosexuálním a lesbickým. Není pak trošku s podivem, že téže shovívavosti, velkorysosti se nedostává svazkům polygamickým a polyandrickým? Vím jen o jedné výjimce, naleznutelné v tom nejméně pravděpodobném koutě Ameriky - v Utahu, státu velezbožných mormonů, háklivých na všemožná hřešení. Ještě si pamatuji doby, kdy se tam nesmělo popíjet ani slaboučké pivo, a když ho pak dovolili, číšník mi přinesl sklínku nerad, s výčitkou v očích. Utah měl v roce 2014 téměř 3 miliony obyvatel, z nichž 70 procent byli mormoni. Odhadem 40 tisíc jich žije v mnohoženství, jemuž se říká plural marriage - manželství pluralitní, množné.

Začátkem čtyřicátých let devatenáctého století Bůh ve svaté knize, kapitole 132, vzkázal prorokovi, zakladateli Johnu Smithovi, že může mít žen, kolik jich zvládne: „A jestliže mu zákon poskytne deset pannen, nemůže se dopustit cizoložství, neboť mu právem všechny náležejí.“ Brigham Young, rovněž velevýznamná postava mormonského hnutí, jich měl dvacet sedm.

Tak jako Evropská unie vyžaduje od nových členských států změnu v jejích zákonech jako podmínku členství, americká unie trvala na zrušení polygamie. Tím se přijetí Utahu odložilo o půl století. Teprve v roce 1896 Wilford Woodruff, tehdejší hlava mormonů, se podvolil a mnohoženství definitivně zakázal. Jenže obyčej nevyhynul. Nejen to: zákon sice hrozí bigamistům až pěti lety odnětí svobody a až 5000 dolary pokuty, ale místo věznění a pokutování teď už víc než půl století převládá pravidlo „Neříkej a neptej se“. Někdejší populární guvernér Michael O. Leavitt, rovněž produkt polygamického svazku, vysvětlil, že prokurátor nezasahuje proti počínání, které je vlastně výrazem náboženské svobody. Možnost úspěšné žaloby též ztěžuje skutečnost, že mnohosmilník se vykazuje jen jedním oddacím listem - s první svou manželkou, kdežto následná manželství uzavírá tajně, dokumenty nejdou na matriční úřad, ale do nedosažitelných trezorů církve. Provinilci se svým počínáním dokonce holedbají na vlastních webových stránkách.

Mnozí mají žen půl tuctu a nejvydatnější Herkulové i třeba třicet. Výsledkem je velikánské množství dětiček. Wilford Woodruff Steed (potomek onoho Wilforda Woodruffa, který byl v roce 1896 donucen polygamii zakázat), když před několika roky zemřel ve věku 94 let, jeho odchodu želelo šest manželek, 43 dětí a 235 vnoučat. Vznikají početné klany. Jeden z největších (15.000 duší) je v místě Bluffdale a vládne mu patriarcha Owen Allred, věk 84. Šestadvacetiletá Lilian Bowlesová uvedla, že je jedním ze 40 dětí, patrně sedmnáctá v pořadí. Manžel je pán, vládce, žena produkuje děti. Funguje to tam na tzv. sexual-rotation-schedule. Když nastane ovulace, patriarcha se dostaví, aby osemenil. Romantika prý porovnatelná s atmosférou v drůbežárně. Antropoložka Janet Bennionová, autorka knihy Women of Principle, zabývající se oním klanem Allredů, se o zázračné pilulce viagře vyjadřuje jako o požehnání (blessing) pro stařešiny, aby úkoly s rozmnožováním mohli zvládat.

Tento klan sídlí v pouštním terénu s pohořím Wasatch za zády. Maringotky tvoří trošku dojem obležení. V končině Hildale, hodně stranou v chudobě přežívají polygamisté odkázaní na státní a federální podporu. Porovnejme s Graydonem Hendersonem, který se svými pěti ženami a 21 dětmi sídlí v předměstí Salt Lake City, moderní metropoli, vyvoleném místě někdejší zimní olympiády.

Dětem z těchto početných svazků se vštěpuje do hlavy, že jsou ti jediní Bohem vyvolení tvorové, že všichni ostatní jsou odsouzeni smažit se v pekle. Ne všichni vyvolení a vyvolené se radují. Tiskem proběhla zpráva o šestnáctileté dívce, která v noci uprchla 10 kilometrů daleko, plná modřin uštědřených řemenem jejího otce Johna Daniela Kingstona, vůdce bohatého tajnůstkářského klanu (ranče, podnikání, hodnota odhadem 150 milionů USD).

Dochází k miniobčanské válce, dva nepřátelské šiky se zformovaly na webových stránkách, tepají do sebe v televizních debatách a na tiskových konferencích. Skupina jménem Tapestry (goblén) of Polygamy usiluje o osvobozování žen a dětí, zatímco jejich odpůrkyně jménem Women`s Religious Liberties Union, spokojené se svým údělem, se domáhají oficiální legalizace těchto plural marriages. Není ale příliš pravděpodobné, že by svár o žádoucnosti množného manželství se stal významným předmětem nadcházející volební kampaně.

KONEC