Klábosil jsem v české pivnici vyšší cenové skupiny se zřejmě vzdělaným domorodcem. Přišla řeč na eventualitu, že by nás venku za tmy přepadl, okradl a zmlatil Rom, dříve znám jako příslušník cikánského etnika, a stala se výjimka, že by byl lapen a dostal se k soudu. Tam by ovšem zapíral, rozhořčeně protestoval proti rasistickému útlaku a soud politicky senzitivní by v obavě z důsledků takového obvinění kapituloval a vynesl opatrnicky mírný či zcela zprošťující rozsudek.

„Jsem přespolní, jen občas sem přijedu a nakrátko vlezu,“ vyzul jsem se úhybnou nijakostí.

„Ale vy tam v Americe - tam nám už přece v lecčemž jste snad vzorem...“

„S něčím takovým hodně opatrně!“ doporučil jsem rodné zemi při popíjení lahodného moku.

- - -

Novým vystudováním v Americe jsem vplul do tamějšího akademického světa seznamovat se s radikálními intelektuály proklínajícími systém, který jim umožňoval tak pohodlnou existenci a přitom mohli bažit po nádherách socialismu, který naštěstí nikdy nemuseli okusit. Nevábný to druh nevyhoditelných pseudorevolucionářů s kariérou jim kapitalismem zaručenou.

Antikomunisté se tak ocitli v prostředí, kde antikomunismus vůbec nebyl v módě. Opatrně jim pak nutno našlapovat v zaminovaném poli politicky korektního myšlení vyžadujícího povinnost měřit nestejným metrem, multikulturalismus se stal záminkou, ospravedlňováním všemožných nehorázností. Pozor na eufemismy jako Affirmative Action nebo neméně velebenou Diversity, v kontrastu od tuze zatracovaného profiling.

- - -

Každý z nás kantorů aby se podílel na nějaké funkci v nějakém výboru. Tomu mému předsedal profesor francouzského jazyka a literatury. Tento Američan z jednoho z jižanských států bývalé otrokářské konfederace uveřejnil v místních studentských novinách článek s tvrzením, že my všichni běloši jsme odpovědni za utrpení černochů.

Marně jsem čekal, zda někdo na tuto nehoráznost zareaguje. Tedy jsem se ozval:

„V dětství za nacistické okupace, jakožto syn českého otce jsem se provinil, že nejsem Němec.. Jako jinoch za komunistů jsem se měl cítit proviněným nedostatkem proletářského původu. V dospělém věku se mi podařilo ze země zmizet a dostat se sem do Ameriky - za pošetilého předpokladu, že nebudu hodnocen podle kritérií, která jsem nezavinil. Setrvávám v harmonickém manželství s osobou nezcela bělošskou. Nikdy jsem ani jednoho otroka neviděl, natož abych ho vlastnil. Nevidím důvod, proč bych se měl omlouvat.“ A tohoto svého protestu jsem využil jako důvodu k rezignaci z té své výborové funkce.

Dostal jsem hodně souhlasných, až blahopřejných dopisů, že jsem měl tuhle kuráž se vůbec ozvat, že ovšem mám tu výhodu, kterou oni nemají.

Spíš než písmem, reagoval jsem osobním stykem - totiž povzdychem, proč k vyjádření samozřejnosti nutno být výbaven exoticky, v mém případě čínsko-helvétským manželstvím.

- - -

Netřeba opakovat veleznámé skutečnosti: Někdejší elita hodnotných reprezentantů černošského etnika v USA již vesměs nežije, nahradili ji demagogové, mediálně značně viditelní podvodníci typu reverenda Al Sharptona, jenž žádným reverendem není, nic takového nestudoval,

Někdejší kýžený cíl zavražděného Martina Luthera Kinga již přece neplatí: Jaká to rovnost v nynějších podmínkách nadrovnosti Affirmative Action - „pozitivní diskriminace“? Aniž by ti zvýhodnění slevili ze svých neutuchajících stížností o svém údělu, o své nadnormativní reprezentaci v kriminálech (zaviněné neméně značnou kriminalitou ve vlastních řadách), někdejší ideál barvoslepé společnosti by znamenal rovnost, což by se z jejich hlediska rovnalo diskriminaci. Neutuchá, ale spíš přibývá domáhání se reparací za otroctví, k jehož zrušení došlo v předminulém století.

Který jiný stát na světě, s dosud jakkoliv se smršťující bělošskou většinou, by si prezidentem zvolil zájemce vydávajícího se za stoprocentního černocha? Zvítězil i mezi údajnými rasisty, ve státech jako Iowa, s minimálním procentem svých soukmenovců. Šikovný vítězný manipulátor Barack Hussein Obama, oficiálně se vydávajícího za post-racial prezidenta, jímž ovšem není.

Sadomasochistických kajícníků typu mého bývalého kolegy, profesora francouzského jazyka a literatury, věru neubývá. V publikaci WND z 1. října 2014 se dočítám o zákonodárci ze státu Severní Karolina, Demokratu jménem Graig Meyer. Bičuje se za své jím nenáviděné bělošství. Tuze se snaží vlísat v důvěru černošských spoluobčanů a voličů a úsilí se mu nedaří. „Ačkoliv se často obracím o radu ke svým černošským kolegům (colleagues of color), je nevyhnutelné, že se objevují vady v mém uvažování zaviněné mým bělošstvím. Jsou to pravděpodobně hluboké zbytky mé bělošské nadřazenosti (supremacy). Nedovedu v sobě potlačit své bělošství, budu vždy běloch.“ Vzorná kajícnická samohana.

Ve státě Minnesota, 2012 školních obvodů pověřilo své učitele účastí na konferenci, zabývající se způsoby, jak porazit white privilege. „Lze s jistotou říci, že všichni běloši mají výhody zásluhou rasismu, všichni muži mají výhody zásluhou sexismu.“ Též křesťanství se dostalo zatracení pro jeho klíčovou roli v mnohých formách útlaku jako rasismus, sexismus, kolonialismus a genocida. Další jeho hříchy specifikovány. O nedokonalosti islámu jsem se nedočetl ani jedno slovo.

Černošští výrostci školního věku páchají naprostou většinu kázeňských přestupků, proto jsou trestáni, čímž dochází k jejich disproportionate trestání na rozdíl od zejména dívek z asijských rodin, přestupky nepáchajících. Federální vláda (ministerstvo školství a spravedlnosti) se rozhodla takovou disproporci zrušit, zakázat, a pod hrozbou odnětí finanční podpory donutilo metropol Minneapolis (její public schools) ke kýženým změnám: trestání černošských provinilců musí do konce školního roku poklesnout o 25 procent, rok poté o polovinu, až se docílí úplná rovnost - v trestání, nikoliv ovšem v trestním počínání. Standardní politika administrativy údajně post-racial prezidenta: černoši jsou zásadně oběti, a proto liberální Demokraté je musí ochraňovat a tím též zaručovat ve volbách jejich hlasy. Případ Minneapolis není ovšem jediný, úspěšně se takový politicky korektní pokrok prosazuje mnohými směry.

Proti takovým nehoráznostem se vehementně ozývá brilantní černošský autor, ekonom Thomas Sowell: „Jestliže jste věřili, že stejná pravidla mají platit pro každého, před 60 lety byl byste pokládán za radikála, před 30 lety za liberála a dnes za rasistu.“

- - -

V jednom z předchozích textů jsem se zabýval předměstím jménem Ferguson ve státě Missouri, případem smrti černocha Michaela Browna, který zahynul ve fyzické potyčce s policistou, bělochem. Případ se teprve vyšetřuje, ale plno černochů, jak místních, tak všelijak přespolních se již dostavilo protestovat a obchody rabovat.

Rudolph Giuliani, bývalý primátor New York City, se ozval (Newsmax, 23.11.2014) v nedělním televizním programu „Meet the Press“ s mnohamilionovou sledovaností, s vyjádřením svého zklamání, že media zásadně nemají zájem sdělovat skutečnost, že naprostá většina - 93 procent - černochů je zabita vlastními soukmenovci.

Taková samozřejmost zřejmě nepřekvapuje.

- - -

V oné útulné pivnici jsem se přeptával svého náhodného společníka, jak že vypadá stav česko-romského soužití, co se děje v Chánově a kde jinde. Kdysi jsem se setkal a popovídal s předákem Sčukou - tak nějak, křestním jménem snad Emil, posléze povýšil do Ženevy na nejvyšší globální cikánské velitelství. Mají mezi sebou předáky hodnotnějšího kalibru, než jsou americké typy Jesse Jackson a Al Sharpton? Nebo že by museli spoléhat na ultracitlivé obhájce z řad gádžů (paní Šabatová například)? Jestliže kvalitní kádry stejně tak jako Američané nemají, rozhodně jsou ve výhodě svými rozmnožovacími schopnostmi. Jejich množství se náramně rozrůstá, na rozdíl od USA, kde podíl Afro-Američanů na populaci nepřekročuje 13 procent, aniž by vzrůstalo, z důvodu, který si snad lze domyslet.

Kolik se vám sem valí, obrovitou fertilitou se vyznamenávající muslimové, prosazovatelé šárije? Co jejich požadavky s prosazováním mohamedánským zvyklostí u všech nevěřících psů, a chamberlainovská předposranost vetřelcům vyhovět, tak jak už se děje v nejedné, oficiálně křesťanské končině?

Prý moc ne.

Vřele jsme se rozloučili.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče