USA: Nejen Bushova porážka
Skupina dvanácti senátorů, jak demokratů tak republikánů, po dobu víc než tří měsíců spolupracovala s Bushovou vládou na kýžené reformě. Po dvou týdnech bouřlivé debaty většina 50 senátorů proti 45 hlasům však ve čtvrtek 28. června hlasovala ve prospěch pokračování v debatě, což z procedurálních důvodů de facto zabilo šance zamýšlené reformy. Senátor Harry Reid (Nevada) zákon stáhl z programu a zbývá pramalá naděje, že by se Bushovi podařilo iniciativu vzkřísit během devatenácti měsíců, které mu ještě v Bílém domě zbývají.
Media zajásala, novinové titulky zdůrazňovaly, jak že neoblíbený prezident získal další ránu v sérii na něj se hrnoucích katastrof. Jakoby zcela pominuta byla kardinální skutečnost, že největší porážku utrpěli hlavní sponzoři zákona, v čele s tuze liberálním senátorem, demokratem Edwardem M. Kennedym (Massachusetts).
Ve prospěch reformy v navržené podobě nehlasovala řada senátorů z obou politických stran. Kam se poděla stranická disciplina? Jednoduchá odpověď: ta neexistuje. Porovnejme s českým parlamentem a jeho praxí stranické příslušnosti a poslušnosti. Pochodovat tak, jak poručí vedení, jak zabubnují Paroubci, a když si někdo troufne jednat příliš samostatně, stane se zrádcem, Jidášem, vyvržencem. V americkém politickém prostředí primární loajalita zákonodárce nepatří partaji, ale voličům v jeho obvodu, na jejichž zachované přízni závisí jeho další kariéra. Nemohlo tedy příliš překvapit, že tři demokraté nepodpořili iniciativu svého nestora ( tzv. elderly statesman) Kennedyho: senátoři Max Baucus (Montana), Tom Harkin (Iowa), John Rockefeller (West Virginia) totiž musí v příštím roce 2008 usilovat o znovuzvolení. V řadách demokratů tři nováčci – Claire McCatskillová (Missouri), Jon Tester (Montana), Jim Webb (Virginia) - jejichž místo v senátě mají jisté na dalších šest roků, rovněž hlasovali proti navržené reformě, v souhlasu s názorem většiny tamějších voličů.
Politici jakéhokoliv ideologického zabarvení se shodují pouze v jednom – že současná siuace je v havarijním stavu. Velké potíže s domluvou, co podniknout, mají obě komory Kongresu. Názory se důkladně různí, doporučení se vzájemně vylučují. Zatímco Senát již odhlasoval zákon o jakési legalizaci v zemi již přítomných ilegálů, většina Sněmovny reprezentantů (jejichž 435 členů má ke svým volčům blíž než pouzí dva senátoři pro každý, sebemohutnější stát) se dosud bránila souhlasit s krokem, který by mnozí voliči interpretovali jako ústupek pronikajícím hordám opovrhujícím zákonnými předpisy. Značně je slyšet neochota odměňovat ty, kteří porušili zákon, předběhli ve frontě, zatímco jiní nadále poslušně čekají. Takové řešení by se přece stalo pobídkou k ještě značnějšímu zhoršování situace, která už teď je téměř či úplně nekontrolovatelná.
Obhájci navrhované reformy odmítají nařčení, že jejich iniciativu lze charakterizovat jako amnestii. Legalizace si vyžádá jak času, tak peněz, a navíc i s povinností se dočasně vrátit do svého původního domova (což se mi jeví jako zcela nepraktická, nerealistická podmínka).
Senátor Kennedy, spolu se svým republikánským protějškem Johnem McCainem a rovněž i prezidentem Bushem, se vyjádřil v tom smyslu, že není jiná alternativa – stávající situace je nedobrá a bude se stále zhoršovat, přece nelze deportovat dvanáct milionů ilegálů. Proto tedy bude racionální zavést systém dočasně přítomných pracovníků, gastarbeiterů. Jiní zákonodárci ale důrazňují prioritu víc efektivního zajišťování hranic, rovněž proti pronikání mezinárodních teroristů.
Jenže úsilí mnohých lobbistů, záplava dopisů, telefonátů, zavalila senát, s výsledkem, že zákon smetl ze stolu. Průzkumy veřejného mínění potvrzují trvající nesouhlas s opatřením, které lze, jakkoliv nepřesně, nazvat amnestií. (The Economist, 3.12.2005). Republikánský senátor Jim DeMint (/Jižní Karolina), oznámil: „Americký lid dnes zvítězil. Natolik mu záleží na vlastní zemi, aby se pořádně rozlobil a pro ni bojoval.“ K náladě podporující další štědré otevření náruče, rozhodně nepřispívají zprávy jako například z oblasti Los Angeles, kde 75% všech osob na seznamu nejvíce hledaných zločinců jsou ilegálně přítomní cizinci, že 85% všech zatykačů pro podezření z vraždy se týká ilegálů, že 29% všech vězňů ve federálních věznicích jsou ilegálové a stejně procento jich žije ze sociální podpory poskytované státem.
Nepostačil tedy tlak na podporu navrženého zákona ze strany hispánských skupin, církví, ultraliberálních organizací jako je American Civil Liberties Union a rovněž z řad zaměstnavatelů, vykořisťovatelů.
Na pracovních silách, jichž se nedostává z místních zdrojů, závisí prosperita v zemědělství, stavebnictví a několika dalších oborech. Tématem se podrobně zabývá Mortimer B. Zuckerman, šéfredaktor vlivného týdeníku U.S.News & World Report (4.6.2007), vehementně podporující navrženou reformu a při té příležitosti podemílající některé, ve veřejnosti tvrdošíjně sdílené mýty. Například onu pověru, že ilegálové berou práci domácím Američanům. Však ilegálové se věnují práci, kterou Američané odmítají přijmout. Nejvíc ilegálů je v státech New Yorku, Kalifornii, Illinois, Texasu, Floridě a Arizoně – to všechno končiny s minimální nezaměstnaností.
Navržený zákon by zrušil onen dosavadní nesmysl s loterií umožňující získání přistěhovaleckého práva na základě pouhé náhody.
Zákon by prosadil již dávno potřebnou změnu v preferencích kriterií. Dát přednost osobám s vysokou kvalifikací, a tak změnit dosavadní absurdní praxi, že brilantní vědci do země nesmějí, ale vítáni jsou monoligvální analfabeti, neboť dosud se dává přednost nespočitatelnému množství již zde sídlícího jejich příbuzenstva.
Takový je tedy stav věcí. Slovy senátora Kennedyho, nynější situace je špatná, obtížná, a teď, se setrvávajícími zádrhely, bude ještě horší.
Neoficiální stránky Oty Ulče
