Jak to všechno začalo: v roce 1830 muž s nepozoruhodným jménem Joseph Smith – obdoba českého Josefa Nováka – vydal knihu Book of Mormon, prý překlad textu na zlatých deskách, které na kopečku v západní části státu New Yorku pohřbil a dočasně mu svěřil nebeský posel. Ano, prosím.

Kniha, tato mormonská bible, informuje o Bohu a jeho styku s pravěkými obyvateli západní hemisféry, jimiž nebyl nikdo jiný než Izraelité, předkové amerických Indiánů. Vinnetou vzešlý z Abraháma.

Článkem mormonské víry se stalo i přesvědčení, že svatá trojice – Bůh, Syn, Duch svatý – existují ve třech separátních zlidštěných podobách, že pozemšťané napřed prošli existencí spirituální, předpozemskou. Po vzkříšení a dosažení nebeské slávy některým se dostane možnosti podílet se na správě planetárních světů, jaksi v roli nomenklaturních božích funkcionářů. Do Hádu se nebude odcházet v tísnivé až kruté samotě, ale se zachováním původních rodinných svazků. Čili se tam potkáme i s vlastní tchyní.

Tak tedy vznikla CHURCH OF JESUS CHRIST OF LATTER-DAY SAINTS – Církev Ježíše Krista Svatých Pozdních Dnů – ve smyslu „dnů současných“. Jejím cílem bylo obnovení křesťanství v jeho původní ctnostné podobě, jako podmínky, ouvertury k Ježíšově znovusestoupení na tuto zem. Smith mínil kopírovat starobylý Izrael, jeho teokracii, patriarchální strukturu, exodus do země zaslíbené, kde lidé zvláštního ražení se budou odlišovat svými rituály a dietními zvyklostmi. Navíc, v rámci přísného puritánství, zavedl polygamii, mnohoženství.

Zejména tato iniciativa rozčílila některé křesťany tradiční protestanské orientace natolik, že v roce 1844 v místě Nauvoo státu Illinois novátora Smithe lynčovali, takže se pak nikdo už nedozvěděl, z jakého jazyka že překládal biblická poselství, kam ty zlaté tabulky zašantrošil a jak že to vlastně bylo s těmi židovskými Indiány.

Sekta se dala na pochod, s volskými povozy, neznámým nevlídným terénem. V mnohém mi jejich počínání připomíná onen great trek jihoafrických Burů, putujících do vnitrozemí v přibližně téže době. Došlo k vytváření podobné tzv. wagon mentality, pocitu ohrožení pionýrů za kolovou vozbou, za níž jim hrozil vesměs nepřátelský svět.

Padesát tisíc Mormonů, mezi nimi řada konvertitů z Británie a Skandinávie, pod vedením Brighama Younga (po němž je pojmenována jedna prosperující univerzita) kolem roku 1850 dorazili k Velkému solnému jezeru a tam v podhůří Skalistých hor vybudovali Salt Lake City, dnes velkolepé město.

Církev pod tlakem Washingtonu sice zapudila mnohoženství už v roce 1890, ale dodnes občas v televizi vídáme záběry ze vzdálených samot s vousatými zálesáky s tuctem pokorných žínek a značným houfem potomstva. Dochází ke konfliktu s úřady a občasné střelbě.

V čele církve je prezident zvolený na doživotí, zpravidla stařešina v požehnaném věku. (Tuto funkci například zastával víc než devadesátiletý Ezra Taft Benson, bývalý ministr zemědělství ve vládě Dwighta Eisenhowera.) Po ruce má dva poradce a výbor dvanácti apoštolů. Mormoni však mezi sebou nemají profesionální kněze, duchovní z povolání. Povolán k výkonu funkce je každý věřící mužského pohlaví a sloužit bude zadarmo.

Mormoni nesmějí kouřit, pít alkohol, dokonce ani kávu či čaj. Správní věřící se mají pravidelně setkávat, pokud možno každý večer, diskutovat problémy a vzájemně se ideologicky zakalovat. Když už nic jiného, tak tohle by přimělo české exulanty k dalšímu úprku, třeba až někam na Aljašku k útulku mezi ledními medvědy.

Zásluhou misionářského úsilí mormonské řady mohutní, mění se jejich kádrová struktura, zejména rozmachem v zahraničí, značně tak v Latinské Americe, tradiční baště katolicismu.

Úspěch přiměl církevní hodnostáře v Salt Lake City, aby přepsali některá pravidla. Dřív nebrali černochy do řad kněžstva, teď už berou. Časem se prý mezi dvanáct nomenklaturních apoštolů dostanou i apoštolky. University of Utah zvolila nového rektora, jímž se stal můj dřívější fakultní kolega a kamarád Arthur Smith – tedy také Smith jako praotec této víry, ale naprostý Nemormon, původně ze státu New Hampshire, kde se budou konat primárky hned po Iowě, a jeho manželka pochází z Libanonu, končiny důkladně nemormonské, leč s jinými třeskutými problémy.

Misionářské úspěchy rovněž vedly k uvolnění přísnosti. Stále se sice nesmí pít, kouřit, hřešit, ale povinnost pravidelných večerních školení již odpadá – jak ji také vyžadovat a kontrolovat někde mezi Indiány na Amazonce.

- - -

Mormonům je již dovoleno chodit do biografu na mládeži nepřístupné filmy.

Nemyslím, že čerstvý hollywoodský opus September Dawn („Zářijové svítání“), který jsem před pár dny shlédl, by našel v jejich řadách mnoho obliby. Je totiž založen na skutečné události - tzv. Mountain Meadows Massacre – k níž došlo 11. září (datu teď pro Američa nesnadno zapomenutelného) roku 1857. Kolona vozů se zhruba 120 pionýry – muži, ženy, děti – a 800 dobytčaty, se trmácela z Arkansasu na cestě do jižní Kalifornie. Tuto tzv. Fancher-Baker party netvořili chuďasové a když dorazili do oblasti Mormonů, za pobyt a příležitost k odpočinku a občerstvení chtěli dobře zaplatit. Jenže Mormoni, kteří se nepokládali za součást Ameriky, tehdy pořádně ještě nedotvořené, a očekávali útok jednotek americké armády (k němuž nedošlo), k putujícím pionýrům se krutě zachovali. Však přicházeli ze Středozápadu, kde Mormoni zažili mnohá příkoří, kde došlo k zabití řady jejich údajných „proroků“ včetně zakladatele Smithe. A pravověrní souvěrci přísahali pomstu bez smilování.

Působivá prezentace fenoménu o zhoubných důsledcích fanatismu tvorů přesvědčených o svých pravdách - tak jak svět zažíval ať už v Hitlerově Německu, Maově Číně, Pol Potově Kambodži, a teď okouší zásluhou islámských fanatiků na mnohých místech planety. Jon Voight v roli superctnostného biskupa, hnaného představou božího mandátu zničit tyto pionýry, napřed se snaží přimět kmen místních Indiánů vykonat krvavé dílo a když se to nepovedlo, Mormoni tedy sami učinili – napřed šalbou, sliby pokojného odchodu, ale s odevzdáním zbraní, prý nepopudit údajně nerudné Indiány. Když se tak stalo, Mormoni postříleli oněch odhadovaných 120 mužů, žen a dětí.

Na opačném konci kontinentu pak vypukla občanská válka, národ měl jiné starosti. Teprve dvacet let po masakru došlo k jakémusi soudu a pouze jeden z vrahů byl souzen a v roce 1877 po právu zastřelen. Ostatních, včetně biskupa v podání Jona Voighta, se právo nedotklo.

Teď zbytečně přemýšlím, kolik voličů v Iowě či pak i jinde film uvidí a pod jeho dojmem si rozmyslí dát hlas zcela nevinnému Mitt Romneymu.

K O N E C

Neoficiální stránky Oty Ulče