Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996USA: Mormon by rád do Bílého domu – 1
Romney též absolvoval úspěšnou kariéru v privátním sektoru, v němž náramně a nikoliv nepoctivě zbohatl. Rovněž se zasloužil o zdárný průběh zimních olympijských her ve vzdáleném státu Utahu, končině, kam v polovině devatenáctého století doputovali Mormoni a zřídili své permanentní hlavní sídlo. A kandidát Romney je Mormon, příslušník víry, která podle názoru některých je legitimní formou křesťanského náboženství a podle jiných je pouhým kultem se satanskými tendencemi. Společenství podivínů, v minulosti značných polygamistů. Poté, co zákon mnohoženství zakázal, mnozí si v něm nadále libují. Romney ale má stále svou původní jedinou ženu, na rozdíl od jeho republikánských rivalů – podruhé ženatého McCaina a Thompsona a v případě Giulianiho již při jeho třetím pokusu onoho „triumfu naděje nad zkušeností“.
Romney, poté co ukončil středoškolská studia, strávil dva roky misionářskou činností. Toto rekordně rostoucí hnutí se rozšířilo po celém severoamerickém kontinentě a obce věřících se jim podařilo rozkvést ve snad už většině států světa. Padesát tisíc mládenců se odebere na dvouletou misionářskou brigádu někam do džungle. Obětaví idealisté zdárně pronikli do vzdálených končin, třeba do jihopacifického království Tonga, jak jsem se osobně přesvědčil. Církev si trénuje mladistvé kádry, zdatné lingvisty a znalce vzdálených kultur. Na Taiwanu seděli vedle nás v restauraci a i mezi sebou se bavili plynně čínsky, jak mě má žena ujistila. Na Borneu jsem jim v duchu salutoval, když s Dajáky konverzovali v divošských dialektech.
Všechny výlohy si musejí hradit ze svého, chodit od dveří ke dveřím, od nichž je většinou vyhodí. Tyto vytrvalce jsem vídal v rodné Plzni po druhé světové válce a předpokládám, že teď už tam jsou zpět. Na krátko ostřihaní, úslužní hoši, bílé košile a tmavé kravaty, tak a ne jinak i v tropech. Pešky nebo na kole. Energicky si počínající náboženské společenství se rozrostlo do počtu 12 milionů příslušníků, z nichž necelá polovina – 5,5 milionu – jsou Američané
Zpět však ke kandidátu Romneymu, který podle průzkumu mezi Republikány v Iowě, suverénně vedl - až do okamžiku, když se z nenadání objevil jiný uchazeč, Mike Huckabee, bývalý guvernér nevýznamného státu Arkansasu (též rodiště a původního působiště Billa Clintona), původem baptistického kazatele. Na posluchače dělá důvěryhodný dojem člověka neformálního, nenaprogramovaného, navíc s vtipem, i když patrně se skromnými znalostmi mezinárodních komplikací, s nimiž by se jako prezident musel tuze potýkat. Vzdor minimálním výdajům na finančně náročnou, zejména televizní kampaň se mu ale podařilo dohnat a snad už i předběhnout milionářského Romneyho v čele peletonu, svým příznivým dopadem na konzervativní část voličstva, považujícího s podezřením ono mormonství jako něco jen částečně spřízněného s křesťanstvím. Ne každý se v těchto dilematech vyzná, mnozí si například pletou Mormony s Amiši, dávajícími přednost předindustriálnímu způsobu života a jejichž společnou řečí je jakási němčina minulých století.
V nynějším prezidentské soutěži, v níž mezi Demokraty o vítězství poprvé usiluje žena Hillary a černoch (spíš poločernoch) Obama, mezi Republikány by to tedy měl být Mormon Romney. Nejeden jeho poradce ho ponoukal promluvit k národu, tak jak v roce 1960 J.F. Kennedy úspěšně obhájil své katolictví, když ubezpečil, že jeho víra nemá zbla společného s jeho patriotismem. Ledy byly tehdy prolomeny, první takový papeženec zvítězil a strachy z přílišného vlivu Vatikánu spěšně vyprchaly.
Náhlý vzrůst popularity Huckabeeho konečně přiměl Romneyho předstoupit začátkem prosince před televizní kamery a ujistit americkou veřejnost o svých názorech na téma občanské svobody a privátní náboženské orientace. V celém projevu slovo „Mormon“ vyřkl jen jednou. Řeč se mu zřejmě povedla, někteří komentátoři ji velebili jako masterstroke (U.S. News and World Report, 17.11.2007:32). Otázkou ovšem zůstává, jak zapůsobila na adresované voliče.
K tomuto mormonství se míním vyjádřit oklikou: V osmdesátých letech z tehdejší ČSSR se permanentně vzdalovalo několik tisíc vesměs mladých lidí, z nichž pak většina emigrovala za Atlantik. Podnikal jsem tehdy průzkum jejich profilu a motivace (tzv. indepth interviews), zjišťovat, nakolik že jdou za svobodou nebo za majetnictvím mercedesů. Přesun do USA většinou zařizoval American Fund for Czechoslovak Refugees. Jeho svěřenci putovali buď do New Yorku, Bostonu, San Franciska nebo též do bukolických horských končin států Utahu a Idaha, kde se jim dobrovolníci postarali o první přístřeší a vypomáhali s prvními krůčky v novém světě.
Někteří z příchozích se mnou, aspoň nějaký čas, zůstali v písemném kontaktu. Lékař v Novém Mexiku si stýskal, manželský pár ve Skalistých horách mi poslal rozhořčený dopis, že si chtějí založit včelí farmu a, neboť nemají peníze, šli do banky, aby jim půjčila půl milionu dolarů, a představte si, pane profesore, oni nás tam zpovídali, chtěli ručitele – jako při vstupu do partaje, kvůli tomu jsme přece nemuseli utíkat!
Nespokojenci se též ozývali z Utahu. Je tam otrava, nic se tam neděje, už to raději budou balit a hurá do San Franciska, kde je pořádně rušno. Do klusu se dát, jako kdysi v dobách zlaté horečky. Že Utah, stát sice scénický – národní parky, kaňony řeky Colorada – je i protivně ctnostný. Dokonce i pivo, Biľakovo mléko, se tam pokládá za hříšný nápoj.
Já vím, vím. Pouhý jeden metr za hranicí Nevady, hříšného pouštního státu, kde je jeden bar vedle druhého, herny, kasina - a pak nic, jako když utne. Pouze ctnost. V restauraci nám sice jakési slaboučké pivo nalili, s komentářem, že alkohol je nápoj ďáblův. Z poučení jsme se pak v motelu zotavovali nasáváním whisky z přivezeného kontrabandu.
Některým přemýšlivějším českým příchozím vadilo něco podstatnějšího. Oceňovali náramnou přírodu, tu spoustu perfektně čistého prostoru, ale krušil je okolní životní styl, příliš připomínajíci onen reálsocialismus, od něhož s takovou chutí odpelášili. Však ano – vždyť Utah je stát, svět Mormonů.
Mezi Mormony bratr není bratrovi vlkem a sestra vlčicí. Dokonce ani za velké hospodářské krize třicátých let se nuzáci nemuseli obracet s prosíkem na stát. Kterýkoliv potřebný farník dostal – a stále dostává – jak spotřební statky, tak finanční podporu.
Účelem ovšem není podporovat zahálku. Naopak, podarovaní se musejí revanžovat výpomocí na církevních pozemcích, farmách, ve skladištích, konzervárnách, jiných podnicích. Socialistické „Kdo nepracuje, ať nejí“ se v utažské verzi přeměnilo v krédo „Není Mormona, který by nechtěl pracovat“ čili typ člověka, o jehož zrod vědečtí socialisté usilovali, ale nevyusilovali.
Mormoni si nepotrpí na centralizaci, že by na církevním velitelství hodnostáři dirigovali život. Naopak, systém je založen na místní autonomii. V každé farnosti (zvané ward – „obvod, okrsek“) funguje laický biskup – okrskář, který má na starost rezort sociálního zebezpečení. Lidumilných projektů je v provozu snad tisíc, podporu dostává víc než sto tisíc souvěrců a dalším deseti tisícům církev našla zaměstnání.
Tohle všechno platí věřící. Odvádějí desátky – desetinu svého platu, čímž farní pokladna ročně zbohatne o několik miliard dolarů. Další miliony přibydou ze zisku z církevního podnikání. Poslušné ovečky též chodí o víkendech na brigády. Intelektuál, obchodník, dělník vyrábějí v mormonské továrně konzervy s pomazánkou z burských oříšků. Tak se tedy děje v třídně antagonistické společnosti zahnívajícího kapitalismu v podmínkách nelítostného vykořisťování.
Čeští imigranti, odchovanci totalitního systému, který jim nedovolil pořádně vyrůst, na vlastní nohy se postavit, o svém osudu rozhodovat, tito noví příchozí v Utahu samozřejmě vítali pomoc při opatřování bydla a obživy, ale krušit je začaly pokusy o usurpaci jejich duše. U některých pak došlo ke zlomu, že jako oni včelí podnikatelé si řekli „To už jsme jednou zažili, tohle nemáme zapotřebí,“ emancipovali se a pakovali směrem do San Franciska, kde povinná účast na brigádě jim určitě nehrozila
Hrůzně dlouhá oklika s tímto zapovídáním pozřela délku zamýšleného textu.
O Mormonech, jejich původu, víře, dopadu na americkou společnost a nadějích kandidáta Romneyho až tedy příště.
Neoficiální stránky Oty Ulče
