Soudě podle vnějších příznaků kyrgyzská krize zůstává ve Spojených státech na okraji veřejné pozornosti. Ani Kongres, ani známé mozkové trusty se jí zatím nezabývaly. Bílý dům poukazuje toliko na humanitární pomoc, kterou poskytuje uzbeckým utečencům. Vyjadřuje se v honosné částce 32 milionů dolarů. Pozice Washingtonu je vyčerpaná větou z tiskové zprávy úřadu vlády: „Spojené státy jsou hluboce znepokojeny a pozorně sledují události v Kyrgyzské republice a přilehlých oblastech Uzbekistánu.“

Je jasné, že krvavý občanský konflikt v horské republice zastihl administrativu Baracka Obamy v nedbalkách a je nad její síly nejen zúčastnit se nějakého konkrétního řešení, ale dokonce nějak ho pojmenovat.

Kyrgyzstán je přitom strategickým partnerem Washingtonu. Tranzitní základna Manas v blízkosti hlavního města zajišťuje zásobování vojenského kontingentu v Afghánistánu. Ještě v době vládnutí Kurmanbeka Bakijeva se strhla a dodnes pokračuje přetahovaná o základnu mezi Moskvou a Washingtonem. Nelze vyloučit, že se rozhodnutí ponechat základnu na území republiky stalo pro Bakijeva osudným. Ovšem platnost dohody vyprší začátkem července. Již v dubnu, hned po převratu, region navštívil náměstek ministryně zahraničí pro Jižní a Střední Asii Robert Blake. Jeho vystoupení před novináři zanechalo dojem, že Spojené státy jednoduše nevědí, co si mají o kyrgyzských událostech myslet. Blake odmítl pokládat vyhnání stávajícího prezidenta za státní převrat. Na otázku „Nedomníváte se tedy, že došlo k neústavní výměně moci?“ odpověděl: „K žádné výměně moci zatím nedošlo.“ Prý o výměně moci bude možné mluvit až po volbách slíbených prozatímní vládou. Na otázku o úloze Ruska v převratu vůbec odmítl odpovídat.

V té době ve Spojených státech dlel syn svrženého prezidenta Maxim Bakijev, který zrovna vedl kyrgyzskou vládní delegaci. Veškerá naplánovaná jednání byla americkou stranou zrušena a Bakijevovi mladšímu bylo důrazně doporučeno opustit Spojené státy a nežádat zde o politický azyl. Minulý týden Robert Blake v doprovodu ředitele Oddělení vlády pro demokracii, lidská práva a pracovní síly Mikea Poznera znovu navštívil region, kde se zajímal o osud utečenců v jejich táborech na území Uzbekistánu. I tentokrát se zdržel jakéhokoli hodnocení činnosti prozatímní vlády Kyrgyzstánu s odůvodněním, že každé takové hodnocení by bylo předčasné. Vyjádřil přesvědčení, že prozatímní vláda Rozy Otunbajevové konečně umožní mezinárodní vyšetřování výbuchu násilí na jihu republiky. Tím jemně zpochybnil oficiální verzi Biškeku, že nepokoje jsou dílem bývalého prezidenta dlícího nyní v běloruském vyhnanství.

Lze předpokládat, že Američany příliš nepotěšila skutečnost, že prozatímní vláda požádala o vojenský zásah právě Rusko, nikoli OSN. Nepotěšil je ani výrok prezidenta Medveděva v rozhovoru pro deník The Wall Street Journal proti další americké vojenské přítomnosti v regionu. „Osud této základny,“ dodal ruský prezident, „je zcela v rukou vedení Kyrgyzstánu.“ Stydlivě přitom pomlčel o tom, v čích rukou je osud samotného vedení Kyrgyzstánu.

To vše v době, kdy velitel mnohonárodních ozbrojených sil v Afghánistánu generál Stanley McChrystal připravuje rozhodující ofenzívu v provincii Kandahár. Operace měla být zahájena v červnu, ale zdá se, že nebude spuštěna dříve než v září. Za této situace Spojené státy si nemohou dovolit ztratit z hlediska logistiky klíčový objekt. Nemluvě o tom, že Pentagon hodlal zachovat svou přítomnost v Kyrgyzstánu na delší dobu – mělo tam být zřízeno protiteroristické výukové středisko pro výchovu odborníků ze všech středoasijských zemí. Zmatek v kyrgyzské otázce je jen střípek rozbitého zrcadla americké zahraniční politiky.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6