Do amerických kongresových voleb zbývá ještě rok a do těch prezidentských dokonce tři roky. Ve Spojených státech se ale znovu rozběhla debata o tom, jestli mají Američané čekat návrat Donalda Trumpa, co to bude znamenat pro Ameriku a také specificky pro jeho vlastní stranu.

Američtí republikáni se mohou radovat z rozkolu v Demokratické straně, případně i nepříliš oslnivých výkonů dua Biden–Harrisová. Jenže sami stojí před svým vlastním sebezničujícím dilematem – jak naložit s minulostí a případně budoucností Donalda Trumpa.

V Evropě jeho jméno trochu vyvanulo, ale v americké politice je stále ve vzduchu. Například nedávno, když ohlásil spuštění alternativní sociální sítě TRUTH, která by obešla platformy, jako je Facebook a Twitter – tedy ty, které Trumpa po útoku na Kapitol odstřihly. Nebo když kritizoval republikánské kongresmany za ochotu podpořit demokraty navržený zákon o investicích do infrastruktury.

Některé věci ho oslabují, jako běžící vyšetřování jeho předprezidentského podnikání v New Yorku nebo jeho povolební tlak na volební úředníky v Georgii. Jiné věci Trumpa naopak posilují, třeba nové odhalení, že velká část obvinění vůči němu v souvislosti s „ruskou stopou“ se zakládala na nedůvěryhodném zdroji.

Republikáni stojí před dvěma problémy. Jednak jestli bude chtít Trump kandidovat v příštích prezidentských volbách za tři roky. A za druhé, co dělat s tím, že se Trumovi podařilo republikánskou stranu jaksi uhranout a ovládnout a dosud konzervativní hnutí přihnout populistickým směrem.

Klíč k Trumpově úspěchu leží v jeho schopnosti získat přímý vliv na voliče a nižší kádry republikánů. S jejich pomocí vykonával a vykonává nátlak na republikánské politiky. Například naprostá většina kongresmanů v podstatě kapitulovala a přizpůsobili se trumpismu, protože zjistili, že proti spojenectví Trumpa a voličů nemají šanci. Ti, kdo tak učinili, museli často zcela ukončit svou politickou kariéru.

Z tradičních republikánských antitrumpovců zbyly v Kongresu jen trosky a není jisté, jestli osobnosti jako Liz Cheneyová, zbavená funkce ve vedení strany, vůbec získá nominaci pro příští kongresové volby.

Teď se ale začalo mluvit o tom, že Trumpův vliv možná začíná uvadat. Kongresmani hlasovali pro zmíněný infrastrukturní zákon, navzdory Trumpově otevřené kritice. Několik nedávných voleb, například úspěch republikánského guvernéra Virginie, vyvolalo pocit, že republikáni mohou vítězit i bez Trumpovy podpory a naopak vrátit na svou stranu některé ztracené voličské skupiny.

Exprezident také pro nedostatečný ohlas stáhnul svůj blog a slíbenou sociální síť TRUTH se nedaří rozjet. Právě ona by mohla hrát zásadní úlohu, protože Trumpova síla nespočívá v sofistikovaném politickém umu, jak se ukázalo na jeho neefektivním tlaku na Kongres.

Ovládá ale komunikaci s voliči a dokáže je udržovat ve střehu a v pocitu, že jen on zachrání Ameriku před demokraty, líčenými jako zásadní hrozba pro budoucnost Ameriky.

Podle průzkumů je dnes Trumpova popularita dokonce větší než v okamžiku jeho odchodu a nadpoloviční většina voličů registrovaných jako republikáni si přeje, aby kandidoval. On sám si nechává otevřená vrátka, nevylučuje nic a čeká, jak dopadnou napřesrok volby do Kongresu a jak moc se znemožní Joe Biden. Roli může hrát věk, nyní je mu 75 let, ale těší se zřejmě dobrému zdraví.

Současně je patrné, že v Republikánské straně je už teď dost zájemců o prezidentskou nominaci, jako je bývalý viceprezident Mike Pence, bývalý ministr zahraničí Mike Pompeo nebo floridský guvernér Ron DeSantis. A také nejméně dvě ženy, jihodakotská guvernérka Kristi Noemová a bývalá guvernérka a pak diplomatka Nikki Haleyová.

Je příznačné, že žádný z nich nemluví o své možné kandidatuře zcela otevřeně. A také, nikdo neříká, že by se chystal republikány převést do nové, posttrumpovské éry. Vlastně naopak, vrátit je zpátky, před Trumpa.

Autor je komentátor Českého rozhlasu