Dohodu o budoucnosti íránského jaderného programu, která byla minulý týden po vleklých jednáních podepsána ve Vídni, obě dvě strany prezentují veřejnosti jako vlastní vítězství.

Zatímco íránští čelní politici tvrdí, že dohoda žádným způsobem neovlivní jejich zahraniční politiku, která na Blízkém východě sleduje přímo opačné cíle než Spojené státy, americký prezident Obama ujišťuje spoluobčany, že v případě neplnění dohod sankce proti Iránu budou v plné míře obnoveny, tudíž ani Spojené státy ani protivníci Iránu na Blízkém východě, zejména Izrael, nic neriskují.

Ve snaze představit dohodu coby zásadní obrat, jenž korunuje jeho vládnutí, Barack Obama prohlásil: „Jsem absolutně přesvědčen, že dosažená dohoda zcela odpovídá zájmům národní bezpečnosti Spojených států a našich spojenců. Proto budu vetovat každou rezoluci Kongresu, která by překážela jejímu uskutečnění.“ Z toho je jasné, že se v Kongresu kolem dohody očekávají bouřlivé diskuze, které americký prezident hodlá zcela ignorovat.

Ne všichni pozorovatelé sdílejí Obamovo nadšení z vlastního úspěchu. Vlivný komentátor Charles Krauthammer pokládá výsledek prezidentova úsilí za tragický debakl, pokud ne přímo zradu národních zájmů. Svědčí o tom už samotný název jeho článku v deníku Washington Post: „Ujednání s Íránem je nejhorší dohodou v historii Spojených států“.

Chybu vidí komentátor v samotné koncepci vycházející z přesvědčení, že jsou vůbec možná ověřitelná ujednání s fanatickým režimem, který se vůbec netají svou snahou vyčistit region od jakéhokoli amerického vlivu. Žádné z oslavovaných pojistek, podle Krauthammera, nebudou fungovat a nedonutí ajatolláhy k ničemu.

V dohodě jsou záměrně použity mlhavé formulace, které lze libovolně interpretovat. Místo původní bezpodmínečné kontroly se v dohodě mluví o „řízeném přístupu“ k íránským jaderným objektům, mezinárodní inspektoři tudíž budou muset pro získání povolení podstoupit složitou proceduru. Poslední slovo vždy bude mít Írán.

Oslabení sankcí okamžitě přinese Íránu miliardy dolarů, které nepochybně budou použity na posílení Íránských revolučních gard a na financování spojenců na celém Blízkém východě. Prezidentova zmínka o možnosti kdykoli sankce obnovit, což je vydáváno za silnou nátlakovou páku, je v očích Charlese Krauthammera dokonalým podvodem.

Ve chvíli, kdy padnou mezinárodní sankce, které Spojené státy budovaly po dlouhá léta, nikdo nedonutí ani Rusku ani Čínu obnovit sankce na rozkaz z Washingtonu. Stejně tak evropští podnikatelé, kteří čekají na hranicích se svým byznysem, nezavřou íránské filiálky, ať už se ajatolláhové budou chovat jakkoli.

„Co zbylo?“ ptá se americký komentátor. „Jen po léta připravovaná kapitulace. Pánové Obama a Kerry potřebovali dohodu i za cenu poškození amerických národních zájmů. Teď ji mají. Pan Obama bude mít svůj odkaz. Pan Kerry bude mít svou Nobelovu cenu. A Írán bude mít svou bombu,“ končí svou úvahu známý americký komentátor Charles Krauthammer.