(Mým americkým sousedům.)

„Yankees of Europe!“ Yankejové Evropy! Tímto pochvalným jménem byl nadepsán článek v časopise National Geografic v roce 1938. Téměř polovina tohoto čísla časopisu byla věnována Československu. Mluvili tam o úspěších ještě velmi mladé, dynamické republiky v centru Evropy. Mluvili o ekonomických výsledcích, které díky svobodné kapitalistické společnosti zařadily Československo mezi nejproduktivnější země světa.

Já jsem tehdy nebyl u toho. Narodil jsem se tři roky po tom oslavném clanku.Vzpomínám však na šťastné obličeje svých rodičů, když u večeře mluvili o svém obchodě, když přešly hrůzy druhé světové války. Zdálo se mně, jako malému klukovi, že se tehdy smál celý svět. Naneštěstí úsměvy zanedlouho přešly. Tlampače a státem vlastněné noviny, taky radio začalo mluvit o majitelích fabrik, podniků, také však o soukromých majitelích truhlářských dílen, ševcích a zemědělcích, kteří dědili svou půdu z generace na generaci, jako o nepřátelích společnosti. Být „bohatý“ se stalo hrubou urážkou. Závist se stala dominantou v myšlení mnohých. Socialismus se ujal vlády.

„Kupředu k rudým zítřkům!“ vykřikovaly plakáty a standarty na poradách oslavujících vítězství socialismu. Kupředu! To slovo dalo zelenou ke konfiskaci továren, ševcovské dílny, kdejakého krámu a také půdy. Bylo na prověřených zástupcích nové společnosti, do jaké skupiny byl ten či onen zařazen. Když neměl někdo dobré oko u takového funkcionáře, nesměl být nadále mistrem v dílně či hlavním výpravčím na místním nádraží Jeho děcko se mohlo rozloučit se snem jít dále studovat. Ti pak, kteří předtím vlastnili továrny a podobně, byli vděčni, že mohli ve své bývalé fabrice přenášet bedny nebo zametat podlahy. Mnozí jejich kolegové seděli za mřížemi.

Výsledky socialistického hospodaření, vedeného povětšině lidmi, jejichž jedinou odborností bylo členství v komunistické straně, a také hlavními ekonomy, kteří všechno centrálně z Prahy plánovali, se brzy začaly ukazovat. Najednou nebyl k dostání toaletní papír Pak zase brambory, cement, dráty, mouka, vložky, kdeco. Našetřil jsi na televizní přijímač? Hodně štěstí, abys ho někde sehnal.

„Kupředu!“ Tohoto úderného slova nikdy nedostatek nebyl. Když udělali světoví ekonomové v roce 1968 zhodnocení zemí, jak jsou na tom ve srovnání ve světě, Československá socialistická republika skončila na 49. místě... Socialistům to trvalo krátkých dvacet roků. Z oslavovaných Yankejů Evropy se Československo propadlo mezi chudáky. (Jenom tuším Ghana nás dělila od padesátého místa.)

Dva roky po ruské invazi a okupaci jsem z Československa odešel. Socha svobody mě pozvala do této požehnané země. Spojené státy mě adoptovaly a já jsem přijal. Staly se mým novým domovem. Trošku se však posledních pár roků začínám strachovat. Když nějaký politik vysloví slovo socialismus, neslyším nikoho ho okřiknout. Být „bohatý“ je už i tady téměř hanlivým titulem. V Kongresu mluví někteří o přerozdělování majetku. Rétorika celé Demokratické strany mně připomíná semináře marxismu-leninismu, když jsem byl mladý

Vůdcové progresivistů Bernie Sanders, Alexandria Ocasio-Cortez, Joe Biden a jejich kolegové ignorují všechny případy, kdy socialismus existoval a bez výjimky zkrachoval. Všechny země bývalého Sovětského svazu, všechny země, které SSSR v Evropě okupoval, včetně Československa, stále zápasí s potížemi nejen ekonomickými, ale hlavně morálními v důsledku několika dekád socialistické společnosti. Nesmyslnost socialismu velmi přesně označil president Trump, když řekl: „Socialismus všude zkrachoval ne proto, že by byl realizován nesprávně. Právě naopak! Socialismus zkrachoval, protože jeho vůdcové přesně následovali socialistické plány.“

Nemluvíme zde jenom o ekonomických katastrofách. Je důležité poukázat na socialistickou ideologii těm, kdo nebezpečí socialismu ignorují Jeden z prvních zakladatelů myšlenky socialismu byl hrabě Saint-Simon. Ten mimo jiné řekl: „S takovým, kdo odmítne žít podle socialistických zákonů, musí být naloženo jako s dobytkem!“

Dnes jsme svědky počínání následovníků vize socialismu. Vypálené a vykradené obchody, požadavek na zrušení policie, absolutní nenávist k naší národní historii demonstrovaná strháváním soch a hanobením historických monumentů jsou jen částí jejich jednání Nejzavilejší rasová nenávist, kdy neomarxisté využívají ignorantů v černé populaci jako záštity ke svým pravým cílům - totální změně společnosti. Smutným faktem je, že ti, kteří tradičně volí Demokratickou stranu, hodí svůj hlas v příštích volbách do stejné volební urny s výše zmíněnými bojovniky za socialismus. Jestli si ti kdysi normální demokraté, representovaní vlastenci jako president Truman či senátoři Scoop Jackson a Patrick Moyniahan, nechají ukrást svoji stranu takovými, jako je Pelosi, Schumer, Sanders či Biden, budou budoucími historiky vzpomínáni jako zrádci, kteří přispěli ke zničení nejlepší země na světě .

Moji rodiče a mnoho jejich současníků, kteří kdysi dali Československo na mapu vyspělého hospodářského světa, museli žít a mnozí dožít svůj život v socialismu. Já jsem odešel žít svůj život v Americe. Nemíním sdílet smutný úděl svých rodičů a krajanů, kteří v Československu tehdy žili. Už jsem kdysi jednu zemi kvůli socialismu ztratil. Udělám cokoliv pro to, abych tuto zemi nikdy, nikdy neztratil.

Cumming, USA